Daughter v čele s kouzelnou Elenou v pražské Roxy znovu přesvědčila o síle své hudby

Daughter v čele s kouzelnou Elenou v pražské Roxy znovu přesvědčila o síle své hudby80%

Osobní zpovědi se silnými emocemi, pocity samoty, zklamání a nejistoty na jejichž konci možná svítá naděje. Daughter, současná hvězda britské indie folkové scény, podruhé prostoupila pražský klub Roxy niternou hudbou a melancholickými texty. Představovala zde své nové album Not To Disappear, ze kterého zazněly kromě hitů všechny skladby a nechyběly ani starší písně z If You Leave, které koncert opravdu rozproudily.

Daughter, kterou tvoří kouzelná zpěvačka Elena Tonra, kytarista a basák Igor Haefeli a bubeník Remi Aguilella, přijela do Roxy zopakovat úspěch z vystoupení před třemi lety, kdy za sebou měla první album If You Leave. Druhý pražský koncert podobným úspěchem nepochybně byl, fanoušci byli nadšení, zazpívali si i posmutněli při hitových i méně známých skladbách a nechali se okouzlit upřímnou Elenou. Avšak tklivé a intimní atmosféře ubíraly na síle v první půlce moc silná světla a vyvstala otázka, jestli se tak niterná hudba jakou dělá Daughter, neprožívá lépe v soukromí.

Jelikož texty, které zpěvačka skupiny Daughter sama skládá, vypráví o věcech o kterých je těžké mluvit. Jsou to smutné příběhy, většinou o nepovedených vztazích, pocitech a existenciální tísni v současné době.  Při poslechu v intimním prostředí pokoje nebo bytu jsou dokonalé, dokáží člověka prostoupit a nepustit tak, že se pro něj mohou stát jistou terapií. Na koncertě i v tak malém klubu jako je Roxy byla hudba kapely stejně krásná, avšak možná méně silná a daleko automatičtější. Je především o pocitech a ty je těžké předvádět či generovat na počkání a bylo vlastně i mírně zvláštní to, když se sejdou lidé, kteří si pod velmi smutnými texty projektují vlastní zklamání a ztráty, jelikož se jedná o věci, při kterých si člověk přeje být nejčastěji sám. 

Kolektivní melancholie se později vžila více při skvělých hitech druhého alba Doing The Right Thing nebo Numb, píseň How, která je také u fanoušků nejoblíbenější a v novém albu poněkud vyniká, skupina možná zařadila příliš brzo a vyčerpala trošku svůj trumf. Ale jen mírně jelikož těmi se ukázaly být později při sdílenější atmosféře především staré skladby jako SmothersHuman a kouzelná Shallows.

V první polovině koncertu a pak trochu mírněji i poté se hudbu snažila doplňovat světla, která byla rozhodně velmi profesionálně zvládnutá a v podstatě vždycky hezky doplnila zvuk, ale možná byla často až příliš silná, především v orientaci do diváků. Jelikož opět, když se jedná o tak soukromé a tíživé pocity a myšlenky, které Daughter sděluje, je vhodnější ponořit se spíše do tmavších poloh, ve kterých je divák zanonymizován a dostane se tak spíše k hlubšímu prožitku.

A pokud po dobu koncertu někde pocit chyběl, ať již kvůli světlům či mírně robotickým polohám některých členů kapely, byla zde vždy okouzlující Elena Tonra, ze které vyzařovala nádherná energie a vyrovnanost doplněná upřímnou a bezelstnou vděčností a údivem nad bouřlivým potleskem po každé skladbě. Zdá se, že hudba již dělá, Elenu osvobozuje od jejích démonů jako byla šikana na střední škole a nepovedé vztahy a přesně to se snaží dělat i pro diváky. A tím se koncert Daughter stává silnějším než jiných kapel - pocity, které Elena hudbou sděluje při každém vystoupení, ať již v Roxy či v session seattleského rádia KEXP, které vřele doporučuji, jsou opravdové, což je na Eleně vidět.

Názor informuji.cz: 80%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Více o "Daughter"

Další hudební novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!