Málokdo z věrných fanoušků brýlatého čaroděje předpověděl, že se to stane. Po finálové knize sedmidílné série o Harrym Potterovi s podtitulem Relikvie smrti se J. K. Rowlingová ke svému literárnímu dítěti vrací prostřednictvím divadelní hry. Její překlad před několika dny dorazil i do tuzemských knihkupectví. Ačkoliv příběh s devatenáctiletou odmlkou stále velmi táhne a poutá, pro čistokrevného potterovce je povedenou, nicméně rychlou jednohubkou s neurčitou nadějí na živou realizaci.

Harry Potter a prokleté dítě je pracovní scénář britské divadelní hry podle námětu J. K. Rowlingové. Devatenáct let po porážce Voldemorta nacházíme Harryho, jak bojuje především na rodičovském poli. Jeho nejmladší syn Albus Severus se potýká s těžkým břemenem rodinného dědictví a s otcem si příliš nerozumí. Tíha minulosti se vrací v různých formách a rebelující synek se rozhodne napravit křivdy, které jeho otec podle něj ignoruje. S nejlepším přítelem a synem Harryho rivala ze školy Scorpiusem Malfoyem se vydávají na nebezpečnou cestu do minulosti, ministryně kouzel Hermiona Grangerová totiž právě získala nelegálně držený obraceč času.

Autor divadelního skriptu Jack Thorne ctí originál a s autorkou hledící přes rameno se zřejmě ani nemohl dopustit větších výstřelků. I proto je Prokleté dítě zdánlivě jednoduchý příběh. Vyprávění o cestování časem a chybách minulosti je však zasazeno do důvěrně známého světa Harry Pottera a tato přidaná hodnota opravdu dělá své.

Znovu se setkáváme s triem Harry, Ron, Hermiona a nově jejich potomky v kouzelnickém světě a hlavně míru. Temný pán je poražen, na ministerstvu vládne s Hermionou pořádek a ústřední postavy řeší lidské, až velmi nekouzelnické věci. Ze vztahu Harryho s nejmladším synem však vykvetou činy, které mohou zásadně změnit historii. Časová linka a její narušování je hlavním motivem celého příběhu. Obraceč vrací čtenáře do děje předchozích knih, mnohdy s výrazně jinou perspektivou. Zde nastupuje ona malebná nostalgie, kdy se třeba jen na okamžik objeví postavy současným světem vzpomínané. Minulost je ale v Prokletém dítěti stejně křehká jako ve třetím Vězni z Azkabanu a jakákoliv změna má katastrofální následky.

Když odhlédneme od příběhu samotného, divadelní Harry Potter musí být fantastickým zážitkem. Jen s malým množstvím poznámek ve scénáři se mnohdy rozbíhá scénická fantazie a magie v londýnském West Endu může být skutečně působivá. Kolik z toho však uvidí český divák je velkým otazníkem. Hra je v anglické metropoli beznadějně vyprodaná a polemika nad českou verzí s tak velkou výpravou nyní působí jako rouhání divadelnímu řemeslu.

Pro čtenáře je však osmý Harry milou vzpomínkou a snad i splněným přáním, i když jeho scenáristický formát přečte za jedno odpoledne. Rozhodně se nejedná o žádné zklamání, spíš jde o milý návrat do dob, kdy jsme všichni měli dojem, že umíme kouzlit.

30.9.2016 | Tomáš Fiala Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout