Příběh se v začátcích drží své literární předlohy. Dědeček Abe (Terence Stamp) vypráví malému vnukovi Jakeovi (Asa Butterfield) fascinující příběhy o svém mládí. Zejména o podivných dětech, které jsou neviditelné, žijí v nich včely nebo umí létat. Pro malého kluka to zní jako úžasný, kouzelný svět, ale když vyroste, považuje ho jen za pohádky. Až do doby, kdy Abe zemře za podivných okolností a zanechá mu po sobě jen několik nesmyslně znějících vět a dopis zaslaný ředitelkou sirotčince, kde Abe žil, slečnou Peregrinovou. Jake se o něm rozhodne zjistit víc a vydá se na ostrov, kde dědeček vyrůstal. Z domu se po bombovém útoku v roce 1943 stala ruina, ale v ní Jake objeví děti. Podivné děti. Ty samé, které zná z dědečkových vyprávění. Nyní jim ale hrozí velké nebezpečí.

V tomhle sirotčinci byste chtěli žít

Až potud je vše správně. Režiséru Timu Burtonovi se povedlo vykouzlit sirotčinec v nádherných barvách, které jsou v dokonalém kontrastu s pošmourností malého britského ostrova. Nic jiného jsme ani nečekali. Navíc dokázal naprosto nenásilně představit všechny podivné děti. Když vidíme jak Jake a slečna Peregrinová prochází zahradou, kde se pomalu ukazují schopnosti všech dětí, chceme být součástí toho všechno. Chceme být taky podivní a patřit do toho ničím nerušeného, poklidného snu, kde nikdo nikoho neodsuzuje. Potom se ale pomyslná ozubená kola dobře rozjetého přístroje začnou zasekávat. Nejdřív jen zlehka, ale v závěru už melou z posledního.

Knižní předloha zničená okázalou romantikou

Po vydařené první polovině začnou filmové součástky jako zoubky na nepromazaných kolech neobratně přeskakovat z jednoho žánru do druhého. Chvíli se díváme na romanci, za okamžik na horor a po několika sekundách na trapnou komedii. Jak to ale u Tima Burtona bývá, všechno do sebe i nadále zapadá, i přestože by teoreticky nemělo. Až na konci se mu jeho multižánrový experiment vymkne z ruky. Na posledních pát chvil se z něj stane fraška roztříštěná na milion nesmyslných kousků, kterou ani charakter kontroverzního režiséra nedokázal poslepovat a snímek skončí tak prvoplánově romantickou scénou, že by se pod ní mohla podepsat i Danielle Steelová.

Děti hrají lépe než hollywoodské hvězdy

Nicméně do tohoto snového, těžko předvídatelného a občas nepochopitelného prostředí jsou dosazeny děti, které podávají naprosto skvělé herecké výkony a hravě strčí do kapsy většinu dospělých hrdinů. S jejich více než přesvědčivými výkony se může rovnat jen Eva Greenová (Temné stíny, Casino Royale), které po bývalé partnerce Tima Burtona Helen Bonham Carterové „převzala“ roli slečny Peregrinové. Nic lepšího se stát nemohlo. Její tajemné oči spolu s podmanivým zastřeným hlasem tvoří naprosto věrně postavu, která má být rozhodná, sebevědomá a zároveň milující. Slečnu Peregrinovou Eva Greenová nehrála, vžila se do ní a donutili diváky přijmout ji jako reálnou osobu.

Jak už to bývá u filmů Tima Burtona, celkový dojem je trochu rozporuplný. Na jednu stranu se mu povedlo na plátno přetáhnout všechny jedinečnosti knihy – barvitost místa, zvláštní postavy i spád příběhu. Na druhou stranu někde předlohu pozměnil, některé zápletky vynechal a některé přidal, což bylo spíš na škodu. Veskrze má ale film jen jednu velkou vadu. Přidal se k dlouhému zástupu snímků, které potvrzují, že knižní předlohy bývají lepší.

Kdy a kde dávají film: Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

30.9.2016 | Dominika Kubištová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout