Na břehu jezera. Román, který si půjčí vaši duši

Na břehu jezera. Román, který si půjčí vaši duši 

Od autorky zfilmovaného bestselleru Voda pro slony přichází na trh další kniha. Dalo by se bez jakékoliv nadsázky říct, že oněch téměř čtyřista strach vás chytne, nepustí a doslova vám rozebere duši na padrť.

Víc než cokoliv akčního, ač o akce tam nouze není, je to příběh komorní, až hluboce intimní, co se týče rozebírání lidských duší. Přepjatých Američanů a pohrdajících Skotů. Nebo naopak? Autorka tu do hostince na břehu lochnesského jezera zavřela naprosto odlišné lidi, jejichž charaktery se díky válečné situaci, osobním krizím a událostem, které je postihují, začínají tříbit. Tu negativně, tu pozitivně.

Atmosféra hostince je sama o sobě ideálním místem, o kterém lze téměř stále psát, do kterého lze umisťovat zdánlivě běžné děje, které tím získávají na tajemnosti, na mystice, na úchvatné vůni historie, která splývá se zcela jasným vědomím, že nezáleží na historii, že lidé jsou stále stejní. Se svými dobrými i špatnými vlastnostmi. S mírou stresu i úzkostí, které se na ně valí se vypořádávají stejně jako my. Mimořádně kvalitně autorka ztvárnila vývoj člověka, který je závislý na lécích na úzkost a kombinuje to s alkoholem. Jak se mění jeho chování, charakter, nevypočitatelnost, extrémní sobeckost. Jak ovlivňuje životy jiných a jak proradné se stávají jeho myšlenky. Jak se stává i nebezpečným. Jak je stále stejný strach žen z mužů, kteří je ohrožují. Jak bolí hojení ran na těle i na duši.

Zamilovaná do U Fraserova klanu

Je to hostinec na břehu lochnesského jezera, do kterého se lze velmi snadno zamilovat pro události, které v něm prožijete. Stejně jako rostla láska Madelline k tomuto místu, budete těmito emocemi procházet z pozice čtenáře. Madeline a její manžel Elis se znemožní na silvestrovském večírku roku 1944 před celou filadelfskou společenskou smetánkou a Elisův otec mladému páru za trest omezí přísun peněz, který je pro ně jediným příjmem. Mladík si usmyslí, že otcovu ztracenou přízeň znovu získá, pokud dokáže to, co se jeho otci před mnoha lety nepodařilo. Musí „ulovit“ proslulou lochneskou příšeru. Maddie se společně s ním a jejich nejlepším přítelem Hankem neochotně vydá přes Atlantik, navíc v době války, a svůj bezpečný svět nechává za sebou. Trojice se ocitne v zapadlé vesničce na Skotské vysočině, kde místní nemají pro privilegované vetřelce nic  než opovržení. Potraviny jsou na příděl, panuje nedostatek paliva a klepání pošťáka může věštit tragickou zprávu.  Přesto si Maddie drsný půvab a nenápadné kouzlo skotské krajiny zamiluje.  Postupně se seznamuje se dvěma mladými ženami a život jí ukáže, že je svět větší a emočně bohatší, než si kdy myslela…, tolik anotace, která velmi výstižně připraví čtenáře na krásný zážitek, na který si rezervujte čas.

Lochnesská příšera se nakonec stává snad i podružnou, protože důležitější budou vývoje postav, jejich události, od těch nejniternějších až po drobnosti, malé události, drobná fakta. Jídlo, pohled, rozehřáté srdce, povolené okovy ledu, jakoby to mrazivé skotské jezero šířilo své magické kouzlo i do svého okolí. Dva rozdílné světy, které se spojují v tom drsnějším. Kdo přežije? Ten, kdo se přizpůsobí s pokorou, nebo ten, kdo vydrží déle pohrdat přítomnými? Nakonec lze o knize říci, že je fantastickým bojem dobra proti zlu, příběh, který je uvěřitelný, přestože se zdá tak romantický, trošku mystický a možná je i cenný pro toho, kdo se o tuto dobu a problematiku zajímá, protože autorka velmi dobře studovala a použila reálie té doby.

Ukázka:

„Světlo lampy se mihotalo na lahvích vyskládaných na regálech za barem a odráželo se za nimi v zrcadle, které odlesky ještě zesilovalo. Působilo to, jako by se z a zrcadlem prostírala naprosto stejná místnost, jen převrácená, a mně problesklo hlavou, jestli náhodou nestojím na špatné straně.  Před barem byla spousta stolů a židlí a u protější stěn stálo skříňové rádio, vysoké až po prsa. Strop byl nízký, podepřený mohutnými tmavými trámy, a podlahu tvořily obrovské kamenné desky. Stěny byly omítnuté maltou a i ve slabém světle petrolejky se na nich daly rozeznat stopy po tazích zednické lžíce. Okna pokrývala tlustá černá látka a mně najednou došlo, že nabílo natřené kandelábry a obrubníky, kterých jsem si všimla v Aultbea, měly po dobu zatemnění usnadňovat autům noční jízdu.

Napravo se vyjímal rozlehlý kamenný krb a před ním bylo rozestavěno několik kusů různorodého čalouněného nábytku. Zběžně jsem usoudila, že by nábytek mohl pocházet tak z viktoriánského období – pohovka a dvě křesla umístěná naproti sobě  na ošoupaném orientálním koberci kolem těžkého nízkého stolku. Uhlíky na krbovém roštu pokrývala souvislá vrstva popela, pořád ale vydávaly slabou oranžovou záři.“


Na břehu jezera je román, který si na hodnou chvíli, na pár hodin půjčí vaši duši, půjčí váš  život, přenese vás úplně někam jinam.

O autorce

Sara Gruenová (nar. 1969) je americká spisovatelka kanadského původu. Na svém autorském kontě má celkem čtyři romány.  Třetí z nich, poprvé vydaný v roce 2006, se stal mezinárodním bestsellerem a pod názvem Voda pro slony vyšel i v češtině. V roce 2011 se dočkal filmové adaptace. Její knihy byly přeloženy celkem do čtyřiačtyřiceti jazyků a na celém světě se jich prodalo přes deset milionů výtisků. Spisovatelka žije v Severní Karolíně s manželem, třemi syny, spoustou koček, psů, koní a ptáků a nejmlsnější kozou na světě.

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!