Základní expozice příběhu je poměrně prostá. Dvojice začínajících gangsterů s krycími jmény George (Daniel Rous) a Lennie (Martin Kraus) není tak úplně spokojena se svou životní úrovní, a proto vymyslí rafinovaný plán, jak si zajistit expresní vstupenku do světa bohatých. Respektive myšlení a plánování obstarává starší George, přitroublý Lennie funguje v tomto tandemu spíše jako výkonná síla. Společně unesou dceru bohatého magnáta Charlotte Chamberlainovou (Zuzana Maxa) do Lennieho skromného příbytku, o jehož interiér se postarala scénografka a kostýmní výtvarnice Mariana Kuchařová. Všechno běží jako na drátkách, takže už jen stačí zavolat tatínkovi a počkat, až pětimilionové výkupné přistane na účtu. Drobné nelogičnosti však dávají napovědět, že něco není úplně v pořádku, a že zločineckou hru zde hraje více hráčů, než se na první pohled zdálo.

Něco zatajit je klasickou oddechovou, divácky orientovanou inscenací (nemyšleno pejorativně), která staví na lehce napínavé (byť ke konci už trochu překombinované) předloze a hereckých výkonech. Bohužel se úplně nevydařil rozjezd představení, který sice nenudí, ale až na pár usměvných momentů nijak zvlášť nebaví, ani nevtahuje do děje. Do prvního zvratu to proto působí, jako by se Skala snažil v souladu s názvem zatajit, o co vlastně půjde – zda o komedii nebo seriózně míněnou gangsterku. Po zhruba 30 minutách pak přichází další nečekaný zvrat v podobě přestávky, která diváky vykolejila do té míry, že notnou chvíli zůstali sedět a koukat do prázdné scény.

Ty „správné grády“ tak inscenace získává po pauze s příchodem inspektora Crichtona alias inspektora Columba (Alexandr Minajev). „Nahozený řemen“ se pevně usadí, napětí stoupá, zvraty se vrší na sebe, citlivější povahy v hledišti nadskakují při výstřelech z pistole a děj vrcholí ironickým finále v duchu přísloví „Kdo jinému jámu kopá.“

Prvotina Činoherního studia ANTRÉ Něco zatajit je sympatickou, nenáročnou gangsterskou hříčkou, která jistě neurazí žádného milovníka žánru. Škoda jen toho unaveného začátku, byla by to pak dost možná „divadelní nabídka, kterou nelze odmítnout“.

Foto: Monika Králová

9.6.2016 | Josef Horák Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout