Premiéra nynějšího týdne A Serious Man (Seriozní muž) má dost společného s dalším letním trhákem – debutem návrháře Toma Forda A Single Man (recenzi můžete najít na našich stránkách). Kromě obdobného názvu (no, nespleťte to, až po půlroce budete rekapitulovat zážitky), společné rysy se projevují i v kompozici filmu:  Spojené státy 60. let minulého století – takový je exteriér, hrdina – zase trefa! – utrápený a unavený muž středního věku, v obou případech vysokoškolský profesor. Oba snímky byly českému publiku prezentovány už na Karlovarském festivalu a... na tom vlastně výčet styčných bodů končí. Hlavní důvod, proč se tragedie osamělých (ať už fakticky nebo čistě symbolicky) protagonistů nedá srovnávat, je nasnadě: A Serious Man je výtvorem bratří Coenů. Pokud to pro vás pořád není dostatečný důvod, poskytnu vysvětlení: film bratří Coenu (rovnítko) drzý, důrazný, rozjuchaný, nemající nic společného s Fordovou uhlazenosti a náladovosti. Bryskní snímek se tentokrát obešel bez ostřejších slůvek, které jsou obvykle poznávacím znamením tvůrců (když nepočítáme postavu školáka neustále opakujícího „fuck“ ve všech možných gramatických formách, alespoň během těch v součtu dvou minut, co se objeví na obrazovce), zato se kompletně zaměřil na téma židovství, což možná v daném kontextu působí ostřeji než rázná řeč.

Pomalý běh událostí u Coenů je vždy roztomilý a smysluplný. Jaké poselství nesou skoro komické postavičky z rodiny „seriozního muže“ Larry Gopnika? Pomalu dospívající syn utápějící se v marihuanových oblacích, rychleji dospívající dcera, kterou nevidíme provozovat nic jiného, než mytí vlasů (těžko říct, jestli nějaká její hláška není spojena s kadeřemi), manželka zamilovaná do samotného Sye Ablemana (velký to člověk!) a „strýček Arthur“, osoba stejnou měrou nepříjemná jako politováníhodná. V městečku nemajícím název, v bezejmenné čtvrti (evidentně typické americké předměstí), kde postavy jsou jen loutkami opakujícími své naprogramované aktivity a fráze, žije obyčejný a stejně naprogramovaný člověk Larry, připravený dospět k něčemu většímu. Žid, který, jako každý jiný americký občan na pokraji zhroucení, se obrací na odborníka, jenže v našem případě je tím odborníkem nikoli psychoterapeut, nýbrž rabín. A tu se otevírá prostor pro působení svérázného talentu režisérů: dialogy, řeči – bizarní více nebo méně, řešení vztahů a životních peripetií promíchané s vtipy a komickými situacemi, respektive jevící se nám jako komické situace samy o sobě – když jsou Coeni v ráži, nikdo nezná politování.

Coeni si umějí pohrát se svými postavami, není novinkou, že jedním z oblíbených scénářů známých bratrů (zvlášť pokud se jedná o komedii, ať už s nádechem tragična či romantična) je příběh jednotlivce setkávajícího se s mimořádnými událostmi (vzpomeňme alespoň na The Big Lebowski nebo nejčerstvější Po přečtení spalte). Tentokrát takovou mimořádnou událostí je život samotného protagonisty sestávající z mnoha událostí řadových: úplatek od studenta, žena iniciující rozvod a „strýček Arthur“ dočasně (znamená: nesnesitelně dlouho) pobývající v obýváků Gopnikovic rodiny. Veškeré velké, neskutečné, neuskutečněné a neuskutečnitelné epizody ze života Larryho probíhají v motelu Jolly Roger, kam je náš hrdina násilně vyhoštěn z důvodu nedostatečné důležitosti v životech blízkých lidí (a možná i nedostatečné serióznosti, kdo ví?). Tyto epizody profesor Gopnik prožívá ve snech – ve skutečnosti však není dostatečně odhodlaný, dostatečně silný a – opět – dostatečně seriozní, aby naplnil velké vize.

Obsazení snímku je pro Coeny vskutku nestandardní: pro některé herce je Seriozní muž první příležitostí, pro jiné – první velkou, několik tváří poznáváte z dřívějška (obličej Richarda Kinda alias „strýčka Arthura“ si možná nevybavíte, ale hlas poznáte, pokud jste viděli animáky „Příběh hráček“ nebo „Auta“ v originálním znění). Podle názorů těch nejmíň zaujatých – náhodných diváků – se nejvíc dařilo patnáctiletému Aaronu Wolfovi, který strhl roli znuděného a nadmíru pragmatického Danny Gopnika, pubertálního syna našeho „neseriozního muže“. Sluchátkem v Dannyho uchu film začíná, sluchátkem v Dannyho uchu film končí, stržený divák se vzpamatovává a přemítá, zda celý snímek skutečně mohl znamenat něco víc než cestu Gopnika Jr. za odňatým přehrávačem doprovázenou optimistickým hitem šedesátých Somebody to Love, naprosto a zcela účelně rezonujícím se smyslem nasazeným Coeny od začátku.

A teď vážně: znamenal film A Serious Man něco víc?

Seriózním mužem ve filmu překvapivě není protagonista (i když, pokud znáte Coeny, tak víte, že slovo „překvapivě“ je při analýze jejích výtvorů celkem nadbytečné), ale ten samý „významný“ Sy Ableman, patřičně to zdůrazňující a patřičně na to pyšný. Larry se seriozním, to jest zkušeným a osvíceným, mužem teprve chystá stát. K tomu mu mají napomoci tří rabínové: mladý, starší a nejstarší. Rabín junior nemá zkušenosti, ale má nadhled, rabín senior má zkušenosti, ale schází mu empatie, a tak s každým dalším specialistou na židovské duše Larry přestává chápat i to málo ve svém životě, co mu bylo jasné dřív. Stejně jako divák. Samozřejmě Coeni netočí filmy, ze kterých lidé odcházejí s pocitem vnitřního uvědomění, či nedej Bože katarze, jsou to svého druhu výrobky fast food – lehce a rychle stravitelné, ale s podtextem, který občas vůbec nemusí být, ač ho pracně hledáme (stejně jako ten lísteček salátu v hamburgeru). V Seriozním muži jde především o zobrazení, o nahlédnutí, o popsání – je to něco jako příběh vyprávěný druhým rabínem o zubním chrupu, zajímavý sám o sobě, ale postrádající pointu. Konec této historky ať si každý vyloží sám: to může být „pomáhat lidem neuškodí“ (cituji přímo ze závěrů druhého rabína), anebo „je nutné být dobrým člověkem“, či minimálně „seriozním mužem“. Může být, ale nemusí… Tak se běžte podívat a vyložte si to po svém, každopádně za pokus o náhled do Coenových myšlenek to stojí.

Kdy a kde dávají film: Seriózní muž

22.8.2010 | Jana Krivenkaja Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout