Bylo nebylo v jedné americké rodině, která utrpěla tragickou ztrátu svého syna. Do poměrně poklidného života Jessie a jejího manžela Marka vstupuje osmiletý sirotek Cody, kterého hraje současná dětská hvězda Jacob Tremblay. Na první pohled si nová adoptivní rodina nemůže klučinu vynachválit – je milý, hodný, inteligentní a samostatný. Ale občas mají některé „americké sny“ i svou odvrácenou stránku, a to v tomto případě doslovně tragickou!

Spánek, který vraždí?

Jessie s Markem totiž zjišťují, že Cody se z nějakého důvodu bojí usnout. Tuto chlapcovu vlastnost zpočátku přičítají jeho traumatům z minulých rodin. Jenže to není pravým důvodem jeho zvláštního chování. Klučina má totiž jednu výjimečnou a současně děsivou vlastnost. Jeho sny se zhmotňují, a to včetně těch nepříliš optimistických. V minulosti se také kolem něj za záhadných okolností navždy ztratilo už několik osob…

Mysticko-morbidní balanc na hraně dětské fantazie

Scénárista a současně režisér Mike Flanagan opět dokazuje, že je vskutku fajnšmekrem hororového žánru. Ve Zlu nikdy nespí totiž dovedl výborně propojit nevšední horor s dramatem, thrillerem a pohádkou. Ano – čtete správně, jde o takto podivuhodný žánrový mix, který však kupodivu touto různorodostí netrpí – naopak nedopadl vůbec špatně! Flanagan v novém dílku dokázal vytěžit maximum z dětského strachu a nadměrné představivosti, což je – pokud si dokážete vzpomenout na svá nezralá léta a tajemnou půdu u vás v domě - poměrně silný kalibr.

Atmosférická kamera od Michaela Fimognariho, stejně jako Flanaganova zvrácená představivost zhmotněná pomocí počítačových efektů, nás totiž již zpočátku zavedou do doslova hravě-nádherného světa dětské fantazie, který se však vzápětí změní v děsivou noční můru. Že vytvořit paranoidní náladu umí zmíněný režisér dokonale, se sami přesvědčíte velmi záhy. Filmu svědčí také povedený soundtrack od Dannyho Elfmana a The Newton Brothers, dotvářející jeho atmosféru.

Inspirace Gaimanem neškodí

Snímek vzdáleně připomíná mix fantazijního Faunova labyrintu s poněkud ulítlými hororovými pohádkami od Neila Gaimana (například Koralína a svět za tajnými dveřmi). Směs hravosti, fantazie a mytické morbidity s hororovými scénami ve Zlu nikdy nespí střídá dramatická linka rodiny sužované strachem z neznámého nebezpečí, které však záhy dostává až příliš konkrétní kontury. Inspirace výše zmíněnými díly je ve filmu více než znát, ale kvalitě bijáku to neškodí, spíše naopak. K nim Flanagan navíc přidává jistou syrovost a dramatičnost.

Až do chvíle, kdy se hlavní bestie objeví v celé své kráse, jde o vysloveně skvělý film s originálním dějem, avšak v tomto momentu zhmotnění úhlavního nebezpečí mu trochu dochází dech. Nechci spoilerovat, ale možná by ději trochu prospělo, kdyby se ono zvláštní monstrum objevilo později a vypadalo trochu jinak a lépe.

Ponurá atmosféra, skvělý spád a nečekaný závěr

I když tedy snímek nedosahuje zcela kvalit Flanaganova Oculusu, kvůli rychle ubíhajícímu ději, slušně ponuré atmosféře, stejně jako dobrým hereckým výkonům a velké dávce fantazie, jde o podařené dílo, které rozhodně nenudí. Přesto – nebo právě proto, že vlastně částečně jde o popis nočních děsů vycházejících z dětské obrazotvornosti, mi občas běhal během jeho sledování mráz po zádech, jako už dlouho ne.

Také konec děje je poměrně překvapivý a rozhodně drsnější než u mnoha hororů, kde stříká krev z každého políčka. Snímek poněkud nešťastně do češtiny přeložený jako Zlo nikdy nespí (v originále Before I Wake), patří mezi v tomto ohledu mezi ty decentnější filmy. Na druhou stranu biják občas lehce sklouzává - především díky svým "bubákům" na hranu béčka, což je však u podobného žánru běžné.

Skvělé herecké výkony

Pochvalu si také zaslouží většina hereckého ansámblu v čele s nedospělým, ale výborným Jacobem Tremblayem. Jeho milého, ale současně poněkud smrtelně nebezpečného chlapečka jsem mu takzvaně „snědl i s navijákem“. Také jeho filmoví rodiče - v podání Kate Bosworth a Thomase Janeho, stejně jako herci a herečky v dalších rolích, nedělají filmu medvědí službu a většinou podávají výborné výkony, zapadající do děje. Zejména zoufale-odhodlaná Bosworth si za svůj výkon zaslouží pochvalu.

Lehce nadprůměrný horor

Netradičně pojatý snímek sice nedosahuje takových kvalit, aby se zapsal mezi kultovní horory, avšak rozhodně se nemá za co stydět. Podivuhodný mix několika žánrů včetně mytologicky drsné pohádky a thrilleru, stejně jako originální scénář, povedená kamera a herecké výkony, dávají dohromady zážitek, který by si neměli nechat ujít především příznivci netradičních hororů a bijáků ve Flanaganovsky-Gaimanovském ujetém duchu. Protože do předchozích diváckých skupin také patřím, byl jsem poměrně spokojen. Přesto však film není zcela mainstreamovou záležitostí. Než se tedy zlo rozleze i do mého počítače, uděluji mu hodnocení 70 procent.

Kdy a kde dávají film: Zlo nikdy nespí

15.4.2016 | Petr Koutský Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout