Zdivočelé poskoky, silné melodie a profesionální hudebníci. Glen Hansard zahrál podruhé během dvou dnů v Praze a ukázal, že Divadlo Archa snese tklivé balady, ale i pravý irský temperament.

Druhý večer Hansardova turné v metropoli znovu začala jeho hudební partnerka z veleúspěšné Swell Season Markéta Irglová. V necelých čyřiceti minutách sama s klavírem zahrála písně ze svých studiových alb. "Jsem šťastná, že mě zase na chvíli vzali mezi sebe," poděkovala svému kamarádovi a filmovému partnerovi z filmu Once. 

Po krátké pauze se na pódium dostal sám Hansard, který začal písní Grace Beneath the Pines doprovázenou smyčci. Emotivní první track z alba Didn't He Ramble zněl z pódia bez mikrofonu do tichého sálu. Už tato první vlaštovka znamenala, že publikum uslyší něco speciálního.

Po komorním intru se rodák z Dublinu chopil kytary a servíroval kousky, které nahrál s kapelou The Frames, s Markétou Irglovou a pochopitelně i písně ze zmiňované nejnovější desky Didn't He Ramble. Setlist střídal mozaiku divokých kytarových riffů s melodickými, pomalými písněmi o lásce, zklamání, životu na misce vah. Sám hudebník písně často prokládal zábavnými historkami a nejednu věnoval člověku, který ho k napsání inspiroval (i když ani nevěděl, kdo to přesně byl).

V Hansardově podání jako by každá část vystoupení měla svůj hmatatelný příběh, každá nota a melodie svoje poslání na světě. Nehledě na to, že diváci pozorují umělce, na němž je celý koncert vidět, jak ho hudba neskutečně baví a naplňuje.

U písně Wedding Ring se k mikrofonu přesunul americký trombonista Curtis Fowlkes a nebyl jediným z kapely, kdo se dočkal své krátké chvilky vpředu na jevišti. U falešného konce po písni The Gift se část umělců přesunula z druhé strany divadla mezi diváky, aby jim bez jakéhokoliv zapojení zahrála Stay the Road a Gold. I takové intimní chvíle definovaly zpěvákovo charismatické vystoupení.

Nezapomenutelný domov z irského pubu

Po návratu na pódium se koncert blížil ke třem hodinám (pouze Hansardova vystoupení) a diváci byli za svou trpělivost odměněni oscarovou písní Falling Slowly, na kterou - a mnohé další - přispěchala znovu Markéta Irglová.

Na závěrečnou sérii písní připravil Glen Hansard ještě jedno překvapení. Jeho pozvání na pódium přijal český zpěvák Vladimír Merta, jenž zahrál svou skladbu Chtít chytit vítr. "Bohužel jsem nemohl dorazit na jeho nedávné jubileum, tak jsem se ho zeptal, zda by mu nevadilo vystoupit dnes," uvedl zpěvák a připomněl tak nedávné sedmdesátiny českého písničkáře.

Finále patřilo znovu celé kapele i s Markétou Irglovou. Písně Her Mercy a Bring It Home To Me (cover Sama Cookea) ukázaly, že Glen Hansard dokáže s publikem vytvořit familiérní atmosféru pravého domova. A zatímco nadšené publikum vyprovázelo umělce dlouhým potleskem za krásný zážitek jak z nějakého irského pubu, Hansard se ukloní, krátce se usměje a odchází. Málokterý umělec by hrál přes čtyři hodiny - zvlášť, když je na turné. Pro charismatického Ira to ale znamená čtyři hodiny něčeho, co miluje víc než cokoliv jiného. Tak jako Jarek Nohavica složil "Dokud se zpívá, ještě se neumřelo...", Glen Hansard bude zpívat, hrát a skákat na pódiu přesně tak. A nějakým záhadným irským kouzlem ještě dlouho potom.

Foto: Káťa Kočí

14.3.2016 | Tomáš Fiala Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout