Tate je sympatická vysokoškolačka, která potřebuje bydlení. Rozhodne se tedy přestěhovat na pár dnů ke svému bratrovi Corbinovi do San Francisca. Miles je pilot, kterého Tate od první chvíle šíleně přitahuje. Bojí se ale, že by jejich vzájemná touha mohla přerůst v něco víc. Proto hned na začátku určí dvě jasná pravidla.

„Neptej se na minulost a nepočítej s budoucností.“

Pokud jste fanoušky Colleen Hoover, určitě nebudete zklamaní. Autorka do příběhu vložila něco, co v jejích předchozích knihách chybělo. Citlivý příběh se srdce rvoucí, originální zápletkou, žádná ohraná klišé a výborně vykreslená psychologie postav – tak bych charakterizovala Odvrácenou tvář lásky.

Ve vyprávění příběhu se po kapitolách střídají oba hlavní hrdinové. Velkým plusem pro knihu je její prolínání minulosti a současnosti. Zatímco s Tate se potkáváme s coby vysokoškolačkou, Milese poznáváme jako středoškoláka a společně s ním postupně odhalujeme děsivé tajemství, o kterém nechce s nikým mluvit. S Milesem ze současnosti se setkáme až na konci příběhu, který navíc autorka perfektně vykreslila. Doslova vás chytne za srdce a budete přemýšlet, co byste ve stejné situaci dělali vy.

Miles Archer plakal.

Stejně drásavým, srdceryvným pláčem jako tu noc, kdy jsme se seznámili. Ten dospělý muž se svým hrozivým sebeovládáním a neproniknutelným brněním se mi tady přímo před očima zhroutil.

„Milesi?“ zašeptala jsem. Můj hlas zněl vedle toho ohlušujícího ticha slabě. Přešla sem k němu a svezla se před ním na kolena. Objala jsem ho kolem ramen a opřela se hlavou o jeho.

Už jsem se ho nezeptala, co se mu stalo. Teď jsem se to bála dozvědět.

Celá kniha by se dle mého názoru dala rozdělit na dvě poloviny. Ta první je zaměřena především na vztah mezi oběma hlavními hrdiny a jejich vzájemnou chemii. Druhá část příběhu je o něco hlubší. Pokud máte rádi knihy Colleen Hoover, víte, že si to nejzajímavější nechává nakonec. A ani v tomto případě to není jinak. I když už bude pozdě večer a budete si říkat „měla bych jít spát“, stejně vám něco nedovolí knihu odložit a budete ji číst dál a dál.

Jediné, co bych autorce vytkla, jsou počáteční kapitoly z pohledu Milese, ve kterých obdivuje dívku jménem Rachel. Vnitřní monolog hlavního hrdiny se mi zdál příliš přeslazený a působil místy tak trochu trapně. To ale nemění na čtivosti celé knihy.

O tom, že jde o jeden z nejpropracovanějších a nejlepších románů Colleen Hoover, svědčí i nabídka jejího filmového zpracování. Na výběru herců, které ztvární hlavní hrdiny, se podílela také sama autorka a film by se měl dostat do kin již v polovině tohoto roku.

13.3.2016 | Andrea Štipčáková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout