Kniha Odpusť mi. Megan přichází s neobvyklou zápletkou

 Kniha Odpusť mi. Megan přichází s neobvyklou zápletkou 60%

Jeden jediný večer změnil Megan celý život. Ztratila téměř všechny přátele, přišla o svou nejlepší kamarádku Hanu. A co hůř – věří, že za její smrt může právě ona a bojí se, že se svět tu děsivou pravdu dozví. A proto raději mlčí.

Megan kdysi bývala obyčejnou dívkou, která si užívala života. Od toho osudného srpnového večera se ale všechno změnilo. Teď je terčem posměchu, šikany a všichni se jí straní. Až na jejího kamaráda Luka. Nebýt jeho, neměla by už nikoho. Jen oni dva vědí, co se doopravdy během loňského léta přihodilo a proč musela Hana zemřít.

„Vzdychnu. Jednoho dne, až budu moct zase mluvit…. Jo, jako bych se k tomu chystala. Jako bych riskovala, že vyzradím pravdu. Ne. Zůstanu zticha. Koneckonců, nikdo nedokáže udržet tajemství lépe než němý.“

Když se ve škole objeví nová holka, upovídaná  Jasmine, Megan začíná věřit, že by se všechno mohlo znovu obrátit k lepšímu. Záhy se však kolem dvou kamarádek začnou dít zvláštní věci. Výhružné vzkazy, mrtvá kočka na zápraží či lesní požár. Megan se bojí, že všechno souvisí se smrtí její nejlepší kamarádky. Ví, že by měla začít mluvit. To by ale znamenalo jediné - říci pravdu.

Román Abbie Rushton se vyznačuje nejen originální obálkou, ale také neotřelým příběhem. Autorce se povedlo do knihy zasadit dvě dějové linie, které se vzájemně prolínají a dělají tím dílo ještě zajímavější. Debut britské spisovatelky je výjimečný navíc ještě tím, že hlavní hrdinka nemluví. O její myšlenkové pochody však čtenáři nepřijdou. Naopak. Ruston si perfektně vyhrála s psychologií Megan a její komunikační bariérou.

I přesto všechno mě však román svým způsobem zklamal. Některé pasáže jsou přímo nedotažené, jako například jeho závěr. Ten bych hodnotila jako vůbec nejslabší část celého příběhu. Autorka si s ním nevyhrála tolik, jako se zbytkem knihy – je příliš uspěchaný a tak trochu i nerealistický. Navíc je dosti předvídatelný.

Abbie Rushton udělala také chybu v tom, že nedala některým postavám více prostoru. V první kapitole dokáže zaujmout psycholog, se kterým se však už ve zbytku příběhu téměř nepotkáme. Stejně tak by do této kategorie mohl patřit spolužák Owen, který je celkem nesmyslně zahrnutý také do anotace knihy. Kromě několika málo výstupů se v románu také skoro nevyskytuje.

Nenadchla mě ani myšlenka „němé“ hlavní hrdinky. Přišlo mi, že se autorka inspirovala příběhem Nastyi Kashnikové z knihy Moře klidu od Katji Millay. I v ní přestala ústřední postava vlivem tragické události sama od sebe mluvit, protože se bála odhalení jistého tajemství.

Odpusť mi. Megan je kniha, která vás nezklame, ale také nenadchne. Je ideální především pro čtenáře Johna Greena, Davida Levithana či Nicholase Sparkse.

Názor informuji.cz: 60%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!