Už půl hodiny před začátkem koncertu se začali scházet fanoušci na klubovém parketu, kupovali si pivo a poklidně čekali, než se roztáhne opona, ale jen do deváté hodiny večerní. Poté začali návštěvníci nervózně přešlapovat. S narůstajícími minutami se zvyšovala i netrpělivost pod pódiem. Říká se, že při pozdním příchodu se omlouvá jen akademická čtvrthodinka. To Monkey Business zvládli na jedničku. Přesně patnáct minut po deváté večerní se rozhrnul závěs a začalo se hrát.

Členové kapely vyběhli na pódium s elánem, který na žádném jiném koncertě nezažijete. A nebyli by to oni bez šokujících kostýmů. Na tuhle „šňůru“ si zvolili oblečení ušité z látky, která byla potištěná obrázky potravin ze slevových letáků. Nechyběly ani, pro Olomouc příznačné, tvarůžky. Ačkoli to byly kostýmy originální, nepředčily sovětsko-americké „uniformy“ z minulých let. Jako úvodní píseň zahráli známý hit Who Kills My Libido? a pokračovali písněmi z nového alba. Za chvíli ovšem začalo být jasné, že něco není v pořádku. Tonya Graves se neustále dívala na zvukaře a gestikulovala. Bylo to zvláštní. Zvuk byl v pořádku, slovům bylo rozumět, co mohla chtít? Odpověď byla úplně prostá a zvukař se nakonec dovtípil a podal jí pivo. Ta spokojeně kývla a jelo se dál.

Mezitím, kapela pozdravila publikum. „Musím vám říct, že Olomouc je 25. nejlepší město, ve kterém hrajeme,“ zmínil se Matěj Ruppert. Odpovědí mu bylo pronikavé bučení. Tím si Olomouc ale vysloužila 26. místo v žebříčku. Diváky bylo třeba uklidnit a to jde nejlépe alkoholem. Zakladatel kapely a klávesista Roman Holý tudíž začal rozdávat panáky, čímž byla zakopána válečná sekera. Hned poté zazněly skladby z nového alba, například Unhappy Hippie, Guru in Subaru nebo Pick the Bone a hned poté známé We Feel Better Than Jan Hus.

Následovala druhá pauza, ve které Rupert představil svůj imaginární projekt „Matějovy básničky“ a dokonce jednu z nich odrecitoval. „Myslím, že bych s tím měl jít na sólovou dráhu,“ řekl frontman kapely. „My si to taky myslíme a pokud možno rychle,“ odpověděl klávesista Roman Holý a začal se hlasitě smát. V tuhle chvíli už byla nálada uvolněná a není divu, že se celý sál roztančil a rozezpíval při písni Sex and Sport? Never! s velmi chytlavým refrénem. Matějovi pak už nezbylo nic jiného než se nechat unést okamžikem a skočit do lidí.

Ke konci už bylo celé publikum ve varu, doslova, ne obrazně. Zvukaři se vařili, Tonya se vařila a Rupert se přímo smažil ve „vlastní šťávě“. Všichni členové kapely postupně odložili své svršky, ačkoli Matěj Ruppert se odvázal nejvíc. V nejlepším se ale má přestat. Při poslední písni My friends se Tonya rozloučila známým refrénem „My friends, I am leaving in just a moment. My friends, I do.“.

Naštěstí to nebylo vše. Diváci si hlasitým pokřikováním a potleskem vymohli přídavek. Na závěr večera si tedy fanoušci mohli ještě poslechnout píseň Piece od My Life. Při refrénu se ze sálu začaly ozývat věty jako „To je nádhera!“ nebo „Nic lepšího ještě nesložili.“. a Rupert poprvé za celý večer zvážněl. Možná uronil i jednu slzu. Těžko říct, jestli na něj zapůsobila Olomouc, lidé v ní, a nebo kouzlo okamžiku. Každopádně díky téhle situaci usuzuji, že když Monkey Business odjížděli, posunula se Olomouc v pomyslném žebříčku alespoň do první dvacítky.

11.3.2016 | Dominika Kubištová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout