Leonard Bernstein při psaní svého vrcholného díla využil formu tradičního obřadu římské mše, ze které ale vytvořil velkolepou show. Skutečné mešní pasáže zkombinoval s vlastními texty. Posluchač je může rozeznat jednoduše – zatímco části mše jsou v latině, vložené party jsou zpívány anglicky.  Součástí jsou tak i dynamické davové scény či skladby v rytmu blues i rocku. Výsledkem je tak velmi osobité a provokativní dílo, ze kterého tříští mnoho protichůdných emocí a jenž vás jen těžko nechá chladnými.

Nové české nastudování scénické Mše je jedinečné především zredukovaným množstvím účinkujících. Přestože se během představení objeví na pódiu až sto lidí, v porovnání s originálem je to stále málo. Původně totiž bylo dílo psáno až pro tří stovkový ansábl. Účinkující však odvádí profesionální výkony! Zpěvák Vojtěch Dyk se excelentně představuje návštěvníkům ve zcela nových polohách a netradiční kněžské roli. Za zmínku však rozhodně stojí také výkon celého Street choru, který by rozhodně neměl být redukovaný pouze na slavná jména Terezy Černochové a Ondřeje Rumla. Profesionální výkony totiž podávají naprosto všichni.

Působivé sborové skladby by se neobešly ale ani bez chlapeckého sboru Pueri Gaudentes a chóru Czech Ensemble Baroque. O hudbu se stará mnohasložkové těleso, které kromě komorního a perkusního orchestru zahrnuje také bluesový band. Během chvilky tak zvládají hudebníci přejít od klasických pasáží k rockovým rytmům či avantgardním instrumentálním částem.

Originální je určitě také scéna, kterou tvoří především kombinace velkých led obrazovek, která vytváří na pódiu mezeru ve tvaru kříže. Na obrazovkách se pak téměř celou dobu promítají projekce, které zážitek z představení velmi prohlubují. Souhra projekcí, světel, hudby a zpěvu nedovoluje přináší neotřelý emocionální zážitek. Emoce se střídají jedna za druhou – v jednu chvíli se člověk dojímá nad líbezným sólem, hned na to ho vtlačí do sedačky absurdita pramenící z davových scén a záběrů skutečných náboženských obřadů či přírodních katastrof. Nechybí ale ani vtipné momenty.

Bernsteinova Mše je tak velmi působivým a originálním dílem, které nabídne návštěvníkům nejen výborný hudební zážitek. Ukazuje aktuální světové problémy a nutí člověka k zamyšlení, jak z toho ven. Zároveň to však není dílo úplně pro každého diváka. Proto pravděpodobně vyvolá protichůdné reakce stejně, jako tomu bylo i při premiéře originálního nastudovaní v roce 1971. V Olomouci si však tvůrci i účinkující vysloužili dlouhý potlesk ve stoje. 

Vojtěch Dyk bude kromě Olomouce sloužit Mši i v Českých Budějovicích (10. března), Brně (13.března), Ostravě (15. března) a Praze (17. března). V září pak navštíví ještě jednou Brno a Hradec Králové. 

Úvodní fotografie: Tino Kratochvil 

7.3.2016 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout