Málo odvážné, ale výborně zahrané Petrolejové lampy se předvedly v Brně

Málo odvážné, ale výborně zahrané Petrolejové lampy se předvedly v Brně70%

Mahenova činohra v Brně uvedla adaptaci slavného románu Jaroslava Havlíčka Petrolejové lampy. Inscenaci postavenou především na propracovaných postavách a nadčasových tématech režíroval sám ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser.

„Takovou, jaká jsi, tě nikdo chtít nebude...“

Hrdinkou Havlíčkova příběhu je trochu výstřední, ale citlivá a hodná Štěpánka Kiliánová, která se dlouho nemůže vdát, až si konečně vezme svého zadluženého bratrance Pavla Malinu. Štěpka ví, že si ji bere jenom pro peníze, ona však touží po šťastném manželství a hlavně dítěti. Pavel jí však nemůže dát ani jedno, protože si ze svého zhýralého života odnesl syfilis. Havlíčkův román proslavila i filmové zpracování Juraje Herze s Ivou Janžurovou a Petrem Čepkem v hlavních rolích.

Divadelní adaptace Martina Glasera a dramaturgyně Olgy Šubrtové se věnuje pouze dějové lince kolem Štěpky (Hana Tomáš Briešťanská), což dovoluje velmi komplexní propracování její postavy. Divákovi tak na hrdince záleží a nemá probém se s ní ztotožnit, také díky zdůraznění tak nadčasových témat, jako je touha po lásce a po dítěti.

Inscenace má docela rychlý spád a silný závěr. Pouze scéna s kartářkou už působila jako nadbytečná a její význam spočíval pouze v zopakování toho, jak moc si Štěpka přeje mít dítě. Trochu nepatřičně také působila promluva mrtvého otce Kaliny (Zdeněk Dvořák), vzhledem k realistickému herectví a celkovému řešení inscenace.

„Dívej, co jsi provedla. Svatební noc, a já už tě mám dost...“

Petrolejové lampy jsou postaveny především na výborných hereckých výkonech. Největší prostor zde samozřejmě dostala Hana Tomáš Briešťanská v roli Štěpky, která je velmi věrohodná ve svojí proměně z rozverné dívky v nešťastnou ženu, a pro diváka je velmi jednoduché s ní soucítit. Vedle Briešťanské zde exceloval Martin Siničák, který dokázal naprosto autenticky ztvárnit všechny polohy své postavy – od přitažlivého důstojníka přes manipulativního darebáka až k umírajícímu a velmi neštastnému muži. Velmi působivá je hlavně jeho syfilitická chůze a bláznovství v důsledku nemoci. Přesvědčiví byli i oba otcové – Zdeněk Dvořák a Vladimír Krátký. Trochu toporně zde na druhou stranu působil Martin Sláma jako Pavlův bratr Jan.

Inscenace používá jednoduchou scénografii, které dominuje efektně a prakticky použitá točna. Dobově řešené kostýmy zde slouží hlavně k dokreslení postav, a to především u Štěpky, která v první části inscenace svým excentrickým kloboukem a barevnými šaty dávala na odiv svoji odlišnost od ostatních obyvatel vesnice.

Režisér Martin Glaser po své poslední režii, nepříliš úspěšném Havlovi v zemi čeledínů, v tomto případě nijak neexperimentuje a dílo tak potěší nejspíš hlavně konzervativní publikum. Pro nás ostatní diváky jsou tak „lampy“ i přes silný děj a výborné herecké výkony málo odvážné a režijně nepříliš originální.

(psáno z reprízy 29. února 2016, foto: Jakub Jíra)

Názor informuji.cz: 70%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Fotografie k článku

Mohlo by se ti líbit...

Mahenovo divadlo nabízí i další akce

Další divadelní novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!