Pokud bych cokoliv naznačila z děje nebo lehce uvedla zápletku, v podstatě bych prozradila všechno, a to je to největší recenzentovo provinění vůči budoucím čtenářům, takže jsem v pasti a moc mi toho na recenzi nezbývá. Tedy co říci o této knize? V první řadě je to světový bestseller, což ale o literární kvalitě knihy úplně vypovídat nemusí. Byl podle ní natočen film, také to neznamená, že to je vymazlená literární lahůdka. A opravdu není.

V podstatě náročnějšího a zkušeného čtenáře nikterak neosloví příběhem ani formou. Ze začátku je to napínavé. Nevíte, co se z toho vyklube, ale bohužel cca na dvacáté stránce celou zápletku odhalíte a sama autorka ji na šedesáté straně prozradí sama. Proti tomu nakonec nemusím nic mít, kdyby příběh dále gradoval a neustrnul v docela nudném popisu. Do přelomového bodu knihy to ještě vcelku přináší zajímavý dej, ale pak je to nuda, nuda, nuda.

Je prostě škoda, že Emma Donoghue ze zajímavého nápadu nevytěžila více. Kdyby rozehrála vnitřní dialog postav, bylo by to mnohem barevnější. Je pravda, že autorka zvolila za vypravěče pětileté dítě. Pětileté dítě žádné velké psychologické úvahy nevyplodí, ale to je jenom usnadnění nebo spíše neumětelství spisovatele. Jako matce se jí to jazykem pětiletého dítěte psalo snadno, ale čtenáři se to snadno nečte. Jediné, co je na této knize zajímavé, je, že vám až znepokojivě intenzivně evokuje myšlenky, co bych v této situaci dělal já?!

Je to dobrá předloha pro film (na ČSFD 84 %), ale kniha s literárně uměleckou přidanou hodnotou to není. Hodnotím 55 %.

15.2.2016 | Jana Voborská Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout