Režie se ujala původně filmová režisérka Natálie Císařovská a celou inscenaci lze označit jako hru o manželské hře, nebo – chcete-li – válce, ve které se v případě potřeby nasadí snad i atomové zbraně. Otázka, kam až budou ochotni muž či žena zajít, visí ve vzduchu mezi hledištěm a jevištěm od samého začátku představení. Jedno je jisté: smilování není možné hledat ani na jedné ze stran sporu, protože cenění si sebe sama je velké.

Podstata zásadního právního řízení (o kterém mimochodem od začátku zcela jistě nevíme, zda se odehrává na manželské úrovni, nebo jsme ve skutečné soudní síni a přihlížíme skutečné obhajobě obžalovaného) spočívá ve jménu – jménu společného psa.

On, jemný hoch, kterému chybí sebevědomí a pořádná dávka mužské hrdosti touží po silném psisku jménem Dack. Skrze něj by si mohl kompenzovat svoje nedostatky. Ona, která svou drsností a suverénností obírá svého muže o šance projevit se vskutku jako muž, chce spíš rozkošnou a hlavně snadno manipulovatelnou Chundelku.

Centrem scény je protentokrát postel, ne že by však na diváka čekaly kdovíjaké romantické scény. Spíše se tam promítají všechny turbulence, které ve vztahu dvou bezejmenných lidí nastávají, a ke kterým je větší či menší ochota je řešit. Protože hrát s tím druhým hru na život a na smrt je přeci jen o mnoho zábavnější! Skvěle napsaný scénář, vtipné kostýmy a především autentický výraz obou herců dělá z čerstvě uvedeného Štěkání hru s nesmírným diváckým potenciálem.

21.1.2016 | Tereza Pavelcová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout