Každá ze sedmi povídek vyprávějících o mužích, kteří nemají ženy, přináší příběh jiného typu hrdiny. Objevuje se v nich spisovatel, barman, plastický chirurg i herec. Každý z nich je poznamenaný ztracenou láskou, která na nich zanechala nesmazatelnou stopu. Každého však ženy poznamenaly jinak a odlišným způsobem.

Povídka Drive my car vypráví příběh muže, který přišel své manželce na nevěru. Jeho žena nakonec zemřela a on neustále lituje toho, že se jí nestihl předtím zeptat, proč ho podváděla. Příběh s názvem Nezávislý orgán pak řeší osud doktora Tokaie, velkého milovníka žen, který se však nikdy nechtěl vázat. Nakonec ale jeho život láska přece jen tragicky poznamená. V povídce Šeherezáda autor čtenáře seznamuje s Habarou, který udržuje milostný poměr se svojí služebnou. Přezdívá ji Šeherezádou, jelikož nezná její pravé jméno. Právě její zajímavé příběhy Habaru uchvacují a jeho největší obavou je možnost, že už by nikdy neměl slyšet další.

To je jen velmi stručné představení několika z povídek, které se ve sbírce Muži, kteří nemají ženy nachází. Asi nejzajímavějším kouskem je Zamilovaný Samsa, v němž je velice zřetelný odkaz ke Kafkovi, kterým se Murakami velmi inspiruje. Na rozdíl od Kafkovy povídky Proměna, kde se Samsa promění v brouka, se v Hurakamiho příběhu promění brouk v Řehoře Samsu.

Přestože jsou Murakamiho povídky poměrně krátké a člověk se nedokáže s postavami tak ztotožnit, jako je tomu u románů, příběhy jsou skutečně působivé a dojímavé. Jen málokdy se mi stane, že se během tohoto krátkého žánru začtu tak, že ve mně vyvolá skutečně silné emoce. U Murakamiho to však bylo u každé ze sedmi povídek. Každá z nich má hloubku a přináší originální sondu do života běžných i neobvyklých hrdinů.

Kniha Muži, kteří nemají ženy vyšla poprvé celosvětově v roce 2014. Český překlad vydalo nakladatelství Odeon v říjnu 2015. 

21.12.2015 | Barbora Bittnerová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout