„Vidím, neboť je noc“ se jmenuje výstava Toyen, od září probíhající v pražském Museu Kampa.  Představuje pod vedením kurátora Karla Srpa, který se této umělkyni věnuje dlouhodobě, kvalitní výběr zobrazující malířčiny vývojové etapy. Obrazy zapůjčené z mnoha významných státních i soukromých českých i zahraničních sběratelů spojuje téma ženy. „Výstava je průřezem toho nejlepšího z autorčina figurálního díla,“ řekl pro ČTK kurátor Karel Srp. Vystavené obrazy odhalují její vztah k ženství i k přátelům z okruhu pařížské surrealistické skupiny.

Kromě nejznámějších a stěžejních děl, které Toyen prezentovala na první a druhé surrealistické výstavě v roce 1934 a 1938, mají návštěvníci možnost vidět také méně známé či dosud nevystavované obrazy 50. a 60. let minulého století. Vystavena je i tvorba z poválečného období. „Meda Mládková v 50. letech minulého století v rámci publikační činnosti ve svém exilovém nakladatelství Edition Sokolova vydala jako jednu z prvních knih autorčinu první francouzskou monografii ´Toyen´, která byla na tehdejší dobu mimořádně působivě graficky provedená. Manželé Mládkovi dostali od autorky darem několik děl, která jsou rovněž součástí výstavy,“ okomentoval člen Správní rady Nadace Jana a Medy Mládkových Jiří Pospíšil.

Při prohlídce jednotlivými místnostmi se zasmějete, zamyslíte i zatáhnete slzu. Největším tématem této kontroverzní umělkyně jsou ženy a její obrazy zobrazují její vztah k nim. Některými malbami či kresbami mírně dehonestuje muže. Její feministické názory nebyly zobrazovány jen v jejich obrazech, Toyen o sobě často mluvila jen v mužském rodě a svým vzhledem také muže připomínala. Nosila pánské oblečení a vlasy měla ostříhané na krátko. Přesto ji lidé z okruhu surrealistické pařížské skupiny, a nejen ti, obdivovali.

Jak bylo řečeno výše, výstava obsahuje nejdůležitější díla, takže máte možnost zhlédnout snad nejznámější obraz Spící, na který se tedy dokážu koukat dlouhé hodiny, a který patří k nejčastěji reprodukovaným obrazům českého malířství minulého století. Mezi další klíčové práce patří Ztroskotání ve snu, Sen či Člověk z klihu. Z poválečného období jsou pak nejvýznamnější díla z druhé poloviny šedesátých let -  Zástěna, Zatmění a Když zmlknou zákony.

Toyen se řadí mezi nejvýraznější představitelky evropského surrealismu. Nikdy neposkytovala rozhovory a návštěvy se u ní objevovaly jen výjimečně, je tedy obalena rouškou tajemna, a možná právě to nás na Toyen a její tvorbě tolik přitahuje. Toyen nepotřebovala se světem komunikovat verbálně, všechny své názory a sdělení ukryla do svých obrazů, i když poměrně zakódovaně. Dodnes není příliš zřetelný význam všech obrazů, proto nad nimi můžeme dlouhé hodiny diskutovat, co autorka tímto a zase tímhle myslela. Zkrátka nechala na divákovi, ať si tam najde svůj záměr a význam, tím donutila všechny nad jejími pracemi přemýšlet. Málokdy mluvila o své rodině či minulosti, často tvrdila, že žádnou rodinu nemá. Některé díla však alespoň částečně zobrazují střípky z jejího života. Výstavu jejich nadmíru zajímavých prací můžete navštívit v Museu Kampa do 3. ledna 2016, třeba objevíte Toyenino tajemství. 

Foto: ČTK

2.12.2015 | Katka Čajanková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout