Autor zavádí čtenáře do ponurých prostor spletitého moskevského metra, jehož prostory obývají šťastlivci, kterým se podařilo uniknout před zdrcující jadernou válkou a kteří představují jen nepatrný zlomek původní civilizace. Z uvedeného výchozího světa Dmitry Glukhovsky ždímá atmosféru hustou jako tér, v níž se takřka hmatatelná stísněnost chladných tunelů snoubí s děsivě znepokojivou temnotou, kterou narušují pouze nesmělé paprsky svítilen a ostrůvky často jen skromně osvětlených stanic.

Právě do takto bezútěšného prostředí je zasazen příběh Arťoma, který je prozatím prakticky bezvýhradně svázán s pomyslným mikrokosmem domovské stanice VDNCh. Jeho stereotypem - ale zároveň neustálou nejistotu a tušenými hrozbami – poznamenaný život sestávající z kolovrátkově rutinního střídání spánku, práce v továrně na houby a hlídkování v tunelech se začíná od základů měnit se stále četnějšími a silnějšími útoky neznámých příšer. V důsledku existence Ďáblů, jak jsou z neobývatelné a vlivem radiace zmutovaných organismů plné Moskvy přicházející nevítání návštěvníci nazývání, se Arťom vydává na nebezpečnou misi, která má rozhodnout o budoucnosti metra jako takového.

Samotný příběh se i přes fakt, že Glukhovsky s průběžným otáčením stránek servíruje hned několik neočekávaných zvratů a zajímavých odboček, originalitou nevyznačuje, naopak se drží na žánrové poměry de facto tradičního a zajetého schématu. Nepřipravený čtenář by si však měl dát pozor. Ačkoliv se kniha dočkala své videoherní adaptace ve formě oceňované střílečky, její literární předobraz nakládá s akčními scénami s výraznou úsporností. Čtenáři se tak sice dočkají adrenalinových momentů, v nichž se zbraně rozštěkají jako vzteklí psi, půbav Metra 2033 se ale skrývá zcela jinde.

Glukhovsky kráčí primárně ve šlépějích představitelů chytré ruské (resp. sovětské) sci-fi, které dlouhá léta dominovala díla bratří Strugackých, a jeho debut představuje do fantaskních kulis vsazené sugestivní podobenství o současné společnosti. Arťom tak na své zrádné cestě po trasách metra, ve kterém se utvořily komunity reinkarnující celou řadu ideologií včetně komunismu či fašismu, vede dlouhé a většinou i na úrodnou půdu dopadající filozofující dialogy s nepřeberným množství postav zastávajících rozmanité spektrum myšlenkových směrů. Finální tvar nemá daleko k něčemu, co by se s trochou smělosti dalo připodobnit k ponuré post-apokalyptické verzi Malého prince.

Sem tam se sice v románu objeví nějaké to zaškobrtnutí vyplývající z nevypsanosti tehdy na literárním poli debutujícího autora, přesto se jedná o atraktivní a myšlenkově bohatou fresku, která se postarala o počátek úspěšné série, jejíhož třetího dílu se na jaře dočkáme i v našich končinách.

8.2.2016 | Adam S. Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout