Zámek jako symbol diktatury?

Vztahy vesničanů v jedné malé konstrukci uvržené v mrazivém sněhu uprostřed mystiky pódia naznačují ledový klid za zpěvu okolních ruchů a zpěvu ptáků. Ze tmy se vynořují bílé karikované postavičky. Postupně se jejich počet vrší až na čtyři. Groteskními kroky v poťouchlých kostýmech, obalených umělým pohlavím a pupky, začnou popocházet po scéně. Jedna z karikatur přichází jako Zeměměřič K.

A co na to zeměměřič? Odkud kam aneb tulácké manýry?

Výborná černobílá parodie v německém pojetí plynule podněcována vytříbenou hudbou odhaluje mechanismus moci za pomoci figurek na černobílé šachovnici. Zámek ho tedy jmenoval zeměměřičem?! Skřípá skandálně a s nadsázkou hlásek v hotelové recepci v neznámé vesnici. Jste cizinec, někdo, kdo nemá jasné záměry! Dialogy pomalu gradují v nepříjemném duchu Addams family a postavy těkají specifickými pohyby, jejichž pomocí se tragicky směšně přesouvají divákům před očima.

Na koho jsme zapomněli, s tím se opět můžeme poznat. Neplatí však u Klamma.

Hravitační kapka kašparkiády mezi stroboskopy

Důraz na hru, která osciluje mezi nejčernější temnotou jak vizuálně, tak obsahově, a až dětsky naivním humorem pohybového divadla spolu s legračními akcenty jednotlivých figurek, přesně vystihuje peklo Kafkova smyslu pro absurdnost reality a nutkání poukazovat na vyvrženost odlišnosti některých jedinců. Zde představeno zeměměřičem K., který vtrhl do neznámé vesnice a narušil její rigidní rytmy. Eskalují i hudební podkresy vyváženou elektronickou recyklací, která postupně dynamizuje.

Stádo, které nechce přijmout jiné znaky a smýšlení cizinců, jež mohou být i lepší, ale každopádně jiné, zkrátka nezapadají. Moc a sílu má dav. Umění a řemeslnou profesionálnost německého souboru netřeba vyzdvihovat. Dokonale nacvičené pohyby i věty proplouvají tak samozřejmě prostorem divadla a rezonují ve svých odkazech na sdělení tohoto nadčasového Kafkova morbidního humoru, že jen stěží udržíte vážnou či nehybnou tvář v průběhu celé hry.

Systém společenství jako nepřítel lidu

Nadsázku, která proniká do krajních mezí díla, zvolila a upravila Rebecca Lang velmi dynamickým a trefným způsobem, prozkoumávajícím terén propletenců mezi vztahy na zámku a vesnicí. Zároveň ultra moderním pojetím odlupuje vrstvy a předkládá jádro ponuré hrozivosti tím nejefektivnějším stylem ve spolupráci s mimořádnou vizuální složkou scény. A přitom si hraje s jednoduchými prvky ve tvaru obdélníkového příbytku, jenž slouží v úvodu jako hotel, který se postupně spolu s představením umožňuje proměnit v další potřebná obydlí včetně hostince. A přizpůsobovat se tak stavbám pro účely děje, včetně školy, ve které se na čas ubytují novopečení manželé v závěru: Frída se svým snoubencem zeměměřičem.

Houf Kafkovských Teletubbies pravidelně drnká svými projevy na bránice návštěvníků divadla. Chytře vymyšlená parodie na byrokratickou mašinerii a mnohá nepochopení ústící v tragédii času i osudu vystihuje tradiční odkaz Kafkova posledního nedokončeného díla. Podle jedné z interpretací literární předlohy ukazuje vrtkavost společenství na příchod nerozpoznaného mesiáše, jehož prokletím nakonec vždy zůstane nepochopení ostatními, které vyústí v smrt.

Intriky oscilující v metaforách bílé tmy

Nikdy nekončící boj o kontaktování úředníků ze zámku způsobuje pomalou devastaci životních záměrů, funkcí, ega a dokonce i původního smyslu, tedy práci zeměměřiče. Ze zoufalství se hlavní hrdina K. stane školníkem, protože jiná práce není. Úředníci odtržení od skutečnosti rozhodují o životech lidí, kteří v realitě žijí. K. se navíc zamotá do románku s Frídou, údajnou milenkou Klamma, jehož se K. marně pokouší kontaktovat. Nakonec ho však i Frída opouští a vrací se zpět do hostince.

Smutné završení příběhu odhaluje řadu absurdních momentů ze života společenských intrik a pavučin plánů, které narušují konflikty každodennosti. Dramatické napětí zpomalí snad jen příliš táhnoucí se konec s vysvětlujícími doslovy, jenž se zdají nezbytné pro diváky neznající tento fenomenální kus. Nadmíru zdařilé pojetí prezentuje prvky mnohotvárné imaginace a skrytých odkrývání v rovinách tvořivé verbální i obrazové (ne)vyřčenosti.

Druhé představení se koná 22. listopadu 2015.

22.11.2015 | Ingrid Artezz Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout