Podle Martina Glasera, ředitele Národního divadla Brno, ktéré letošní ročník festivalu pořádalo, organizátoři chtěli ukázat, jak dělá divadlo současná domácí i evropská špička. Nutno říct, že se to podařilo. Inscenace byly opravdu různorodé, předvedly všechny styly současného divadla a každý divák si mohl najít to svoje.

Organizace festivalu měla však jeden velký nedostatek. Přestože sám Glaser tvrdil, že všechna představení budou tlumočena nebo titulkována, některé německé nebo anglické inscenace bohužel nebyly.

V sobotu v Janáčkově divadle vystoupil německý soubor BAYERISCHES STAATSBALLET II s komponovaným večerem choreografií významných světových tvůrců. Balet vynikal elánem a výbornou synchronizací tanečníků. Čtyři předvedené choreografie byly velmi originální a rozdílné, každý divák si tedy našel to svoje, ať už se jedná o klasický nebo moderní balet.

Pražský soubor Laterny magiky přivezl pohybově vizuální inscenaci HUMAN LOCOMOTION o životě fotografa Eadwearda Muybridge, který vynalezl jednu z prvních fotografických závěrek a také zoopraxiskop. Inscenace však větší prostor věnovala příběhu o jeho manželce a jejím milenci. Výborný Marek Daniel v hlavní roli by si rozhodně zasloužil trochu více prostoru než pár vět. Na druhou stranu baletní scény ve spojení s projekcí a skvělými kostýmy byly přímo úchvatné.

Více koncert než divadlo odehrál německý soubor Theater Bremen. Inscenace nazvaná I´M YOUR MAN je poctou kanadskému zpěvákovi Leonardu Cohenovi. Skupina herců v doprovodu živé kapely zazpívala výběr Cohenových písní, které doplnila i krátkými texty a básněmi zpěváka. Všichni účinkující byli výborní ať už v sólových písních nebo ve vokálových podkladech, vynikali však Johannes Kühn a Annemaaike Bakker.

Kromě výše zmíněných přivezlo např. Slovenské národné divadlo ceněnou inscenaci Laskavé bohyně, Městské divadlo Kladno výbornou adaptaci slavného filmu Noční motýl, ale i pořádající Národní divadlo Brno předvedlo moderní verzi baletu Labutí jezero s názvem Black and White.

Výběr inscenací je chvályhodný, jedna byla lepší než druhá a bylo opravdu z čeho vybírat. Co však nechápu, je fakt, že například v německé inscenaci Sedm smrtelných hříchů nebyly titulky. Hodina a půl zpěvu německé herečky a šansoniérky Marie Bill nemohu ocenit, když text zde byl pravděpodobně nejdůležitějším. V inscenaci I´m your man sice titulky byly, ale pouze na krátké německé části, písně přeloženy nebyly, což je škoda, protože předpokládám, že v publiku seděli i anglicky nemluvící diváci.

26.10.2015 | Pavla Haluzová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout