První obecná část této knihy je vyčerpávajícím povídáním o ryzcích, o jejich charakteristických vlastnostech nebo podmínkách k růstu. Tady se dozvíme třeba to, že suché a horké léto jim neprospívá.

„Ryzce hledáme hlavně v lesích a hájích pod stromy a při okrajích lesů, ale také v pracích a stromořadích. Nejvíc druhů nalezneme v rozsáhlejších lesích rozmanitého složení. Některé druhy ryzců upřednostňují pouze určitý typ dřeviny, zatímco jiné rostou pod různými stromy, buď jehličnatými anebo listnatými, v některých případech jak pod listnáči, tak i pod jehličnany. Ke svému vzrůstu a tvorbě plodnic potřebují ryzce alespoň po jistou dobu přiměřené množství tepla a dostatek vláhy; při dlouhotrvajícím suchém a teplém počasí rostou jen ojediněle.“

Takže jejich opravdová sezóna bude možná příští rok, když budeme mít štěstí na teplé a vlhké léto. Fotoatlasová část pak obsahuje na 60 ryzců, které jsou u nás nejběžnější, od dobrých jedlých, až po ty nejedlé či jedovaté. Autoři velmi hezky a precizně zpracovali jak text, který je návodný, čtivý a nabitý informacemi, tak i fotografiemi, které v příjemných detailech ukazují charakteristické vlastnosti jednotlivých hub. Zejména mléko, které ryzce roní, je tu právě tak, jak se vám objeví, když houbě v lese přejedete nehtem po lupenech. Nebo drobné detaily, třeba přidaný lískový oříšek u houby, u které není tak úplně podle okolí nálezu zřejmé, že roste pod lískami.

Léčivé ryzce?

Je to první kniha, která se zabývá takto detailně nejen ryzci jako takovými, ale také velmi podrobně, až odborně probírá jejich léčivé účinky. Ryzce obsahují bioaktivní látky, mnohé minerály, vitamíny a vzácné prvky, mimo jiné i gluteny, pro které je ceněna třeba hlíva ústřičná, které působí dobře na imunitní systém. Ryzce v sobě mají i látky působící proti rakovině, virům, bakteriím nebo plísním. Každé skupině je věnována jedna stať a je to čtení velmi zajímavé.

Řekla bych, že laik bude překvapen a z informací si vezme nějaký základ, ten, kdo se o tuto problematiku zajímá hlouběji, má obrovskou studnici hlubokých informací.

Receptářová část

Ta potěší každého, kdo má rád dobré jídlo. Autorům se podařilo vyhmátnout recepty prastaré z dob našich prababiček a dobře rozpracovat i konzervaci hub – a to včetně té nouzové, když nemáte k dispozici žádné složité zavařovací hrnce nebo sušáky. Receptů tu najdete požehnaně. Od předkrmů, studených pomazánek a salátů, nakládání hub na styl utopenců, pečenáčů nebo zavináčů, až po omáčky, horké polévky, kombinace s masem, bramborami, těstovinami nebo teplé pečení v těstě.

Skvělé je, že všechny recepty jsou použitelné i s jinými houbami, snadno ryzce nahradíte mimo sezónu třeba hlívou ústřičnou, která je nakonec i podobně léčivá.

O autorech:

Jiří Kovač: (nar. 1950, Trutnov) Od roku 1978 je členem České společnosti pro mykologii a houby jsou jeho celoživotní vášní. Je vynikající znalec hub se širokým rozhledem, přičemž se dobře orientuje i v mnoha obtížných a málo prostudovaných rodech hub. Známý je především svou dlouholetou fotografickou činností.  Svými snímky přispěl do mnoha českých mykologických publikací.

JUDr. Aleš Vít: (nar. 1953, Velké Hamry) Od roku 1969 žije v Praze a je členem České mykologické společnosti, kde se dlouhodobě věnuje problematice jedlých hub a jejich využití v kuchyni. Přispívá do časopisů a na houbařské weby, autorsky i fotograficky se podílel na několika houbařských a kuchařských knihách.

RNDr. Radomír Socha, Dr.Sc.: (nar. 1946, Krnov) Vystudoval obor fyziologie živočichů na přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně.  Do konce roku 2013 pracoval jako vedoucí vědecký pracovník v Biologickém centru Akademie věd v Českých Budějovicích, publikoval ve svém oboru přes 150 prací, za které byl také oceněn presidiem AV ČR. Celý život se aktivně zajímá o houby, je členem České mykologické společnosti a autorem mnoha knih nejen o houbách, ale i o přírodě, publikoval také v řadě českých časopisů.

Jiří  Hák: (nar. 1945, Jaroměř) aktivní mykolog, který se specializuje především na rod pavučinců, později i holubinek a ryzců. Dost času věnoval kulinárnímu vyžití hub, především pak konzervaci. V soutěžích o nejlepší houby ve sladkokyselém nálevu získal třikrát republikový mistrovský titul. Je spoluautorem knihy Holubinky (Academica, 2011) a z jeho iniciativy díky spolupráci s RNDr. Sochou vznikla tato kniha.

22.10.2015 | Renata Petříčková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout