Divadelní adaptace filmového scénáře Jiřího Křižana k filmu Vladimíra Michálka z roku 1997 se odehrává v roce 1943 v moravské vesnici, kterou terorizuje nemanželský syn z jednoho gruntu - Sekal. Sem přichází evangelický kovář Jura Baran a vesnice rozhodne, že právě Jura jim má od „parchanta“ Sekala pomoci a zabít ho.

Jak uvádí autor dramatizace a režisér Martin Františák, téma viny je stále aktuální, přestože se drama odehrává za druhé světvé války. Františák text neaktualizuje, ale adaptuje co nejvěrněji předloze. Františákovu výbornou úpravu už uvedli ve Zlíně a v Plzni, ale teprve v Brně ji sám režíruje.

Františákova režie je založena především na výborných hereckých výkonech. Hostující Igor Bareš v titulní roli dokonale ztvárnil komplexní postavu Sekala, který je zlý a slizký tyran, ve skrytu duše však chápeme, že je také obětí společnosti, která ho zavrhla pro jeho nemanželský původ. Stejně výborný je i Tomáš Šulaj v roli kováře Barana. Celé obsazení se dá pouze chválit, nemá jedinou slabou stránku. Herci fungují jako jednotlivci, ale především v celku. Ze všech je potřeba vyzdvihnout Magdalénu Tkačíkovou v roli znásilněné Anežky, Dušana Hřebíčka jako skvělého Záprdka a místního blázna ztvárněného Michalem Bumbálkem.

Františákovi se také výtečně podařilo navodit tíživou atmosféru. Ať už se jedná o kolektivní scény v hospodě, kde se domlouvá vražda Sekala, napínavá bitka Sekala s Jurajem v první polovině nebo velmi působivá a drsná scéna znásilnění Anežky a její následná sebevražda. V inscenaci nechybí krev a odhalené herečky a vše tak vytváří atmosféru, která diváka vtáhne a nepustí.

Je až škoda, že inscenaci přerušila přestávka. Druhá polovina byla tak krátká, že nestihla diváka vtáhnout a závěrečný souboj pro mě proto nebyl tak napínavý. Toto je však jen malá výtka v porovnání se všemi pozitivy inscenace, kterou mohu doporučit všem milovníkům divadla.

12.10.2015 | Pavla Haluzová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout