Rodina, to je průser, nemám pravdu? Někdy spolu nevychází dobře ani na fotografii.

Matěj v podání Vojtěcha Štěpánka hledá v prostitutce, později také v milence (Kristýna Leichtová), potěšení, kterého se mu v manželství nedostává.

Domácí prostředí je bitevním polem, na kterém se vedou útočné a nekončící rozhovory beze smyslu. K tomu stačí přibrat matčino citové vydírání a otcovu představu muže, které se Matěj nemůže rovnat – a máme tu trauma jako blázen. S životním jubileem jeho hrnec nespokojenosti přetekl a potlačované tužby a pocity se zhmotnily v postavu krále (Vilém Udatný).

Prosím tě, udělej něco, nebo se oba zblázníme!

Matějův vnitřní král je jeho naprostým opakem – je sebevědomý, suverénní, neustále nad věcí a na všechno má odpověď. V barevném pyžamovém kompletu, se slunečními brýlemi a korunou na hlavě cynicky komentuje Matějovy životní situace, jako by se jednalo o zábavný televizní pořad. Vedle nesnesitelných poznámek Matějovi také našeptává, že se má chopit toho, po čem skutečně touží. Ale čeho vlastně?

Král je mrtev – ať žije král!

Korunovace je drama o trýznivém hledání sebe sama. Do značné míry je hra odrazem životní zkušenosti autora Marka Modzelewského. Režie se chopil Norbert Rakowski, oba pánové byli přítomni české premiéře 4. října.

Tíživá atmosféra je odlehčena komičností milostných dobrodružství, ani tam samozřejmě nechybí vychytralé připomínky všudypřítomného krále. Zpočátku se dialogy trochu vlečou, některé scény jsou zbytečně dlouhé a snesly by trochu zkrouhnutí. Do tempa se hra pořádně dostává až s příjezdem „ztracené“ dcery, která svou přítomností promění rodinou sešlost v rodinné psycho, přestože se její členové snaží udržet iluzi toho, že je vše v naprostém pořádku. Matěj se může (jako vždy) přizpůsobit přání rodiny a vyhnout se tak konfliktu, anebo vystoupit ze své zpohodlnělé role v nenaplňující, ovšem komfortní zóně tichosti. Je to příležitost stát se vládcem svého vlastního života.

Každopádně hra má potenciál oslovit mnohé diváky - a také oslovila. Koneckonců každý někdy pocítí přítomnost toho dotěrného vnitřního krále, který umí být člověku nepřítelem i tím největším fanouškem zároveň. A ještě lépe, když svým zjevem připomíná Big Lebowského.

Foto: Milan Soukup

9.10.2015 | Tamara Pancíř Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout