Smrt má oči mojí dcery: může rodič opravdu znát své dítě?

Smrt má oči mojí dcery: může rodič opravdu znát své dítě? 

Jessica Treadwayová ve svém psychologickém thrilleru Smrt má oči mojí dcery poukazuje na vztah rodičů se svými dětmi. Hanna vypráví tragický příběh o smrti svého manžela, kterou zapříčinil přítel jejich dcery Dawn. Sama vypravěčka byla svědkem úkladné vraždy, ale přišla o paměť. Pomalu se začíná rozpomínat. Jak to tedy doopravdy bylo?

Komplikovanost vztahů a vazeb mezi členy rodiny ani není třeba podrobněji popisovat. Každý si s rodiči jistě zažil své neshody a musel se učit pilovat umění kompromisů. Jedno jim ovšem upřít nelze – myslí to s námi dobře. Nebo spíš lépe řečeno – myslí to s námi dobře, ale po svém.

Nemůžeme jim proto mít za zlé, že jednají podle svého přesvědčení a dobrého úsudku. Protože v jejich úhlu pohledu jednají správně, ale je úhel totožný s pohledem jejich ratolestí? Znají své dítě tak dokonale, že mu svým jednáním neublíží? Anna by na to jistě s odstupem času změnila názor, i její manžel by možná netrval na své zásadovosti a raději by se pokusil své dceři více porozumět. Ale jak se říká kdyby-chyby! Na některé věci je již pozdě…

Začátek příběhu nás nemilosrdně vhodí do již rozjetého dění, až postupem času si čtenář získá jakousi kontrolu nad tokem příběhu. Mně osobně tento styl vyprávění nebyl příliš sympatický, i když je ve skutečnosti velmi přirozený. Autorka nechává Hannu postupně vyprávět o věcech, které se jí staly. Postupně skáče ze starších dob do těch ještě starších, připojuje k nim další příběhy a přeskakuje opět do přítomnosti. Řekněme, že se jedná o velmi volnomyšlenkářský tok myšlenek, který se nebezpečně a nekontrolovatelně rozvětvuje. Je příznačný pro komunikaci face to face, ale v knize bych předpokládala lepší uchopení. Detaily jsou samozřejmě důležité pro celkové pochopení jednání postav, ale jistě by se to dalo méně rozepisovat a logičtěji poskládat.

Autorka si velmi vyhrála s psychologií postav. Otec rodiny, který má své zásady "nejede přes to vlak" se snaží vykompenzovat citlivá matka, která ovšem nemá dostatek síly na to, aby manželovi vzdorovala, a proto jí plno věcí proklouzává mezi prsty. Jejich dcera Dawn narozená s oční vadou, průměrnou krásou a inteligencí stojí ve stínu své sestry, která je skoro až přehnaně ve všem dokonalá. Hanna vidí v Dawn sama sebe, a proto k ní chová velkou slabost.

Dawn odjede na vysokou školu, vrací se až na sestřinu svatbu se svým novým přítelem. Rud Petty je až přehnaně charismatický, což většinu lidí přivádí k otázce, čím ho okouzlila zrovna ošklivka Dawn. Jsou to peníze? Kariéra? Její krásné oči? Ani ve snu je nenapadne, kdo se za falešnou maskou skrývá.

Příběh zabředává do hloubky lidské povahy, morálky a umění manipulace. Stává se noční můrou každého rodiče. Přešlapuje nad otázkou, zda je lepší vědět pravdu nebo si raději nikdy nevzpomenout a žít ve vykonstruované lži. Protože je možné, že pak v očích své dcery uvidíte jenom smrt. 

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!