V ostravském dole Hlubina se opět těžilo. Uhlí vystřídaly emoce, horníky zdramatizované povídky Jana Balabána

V ostravském dole Hlubina se opět těžilo. Uhlí vystřídaly emoce, horníky zdramatizované povídky Jana Balabána70%

Nově zrekonstruovaný areál ostravského dolu Hlubina se během pozdního sobotního večera stal svědkem jednoho z očekávaných zlatých hřebů festivalu Dream Factory. Na unikátní venkovní scéně nacházející se přímo pod majestátní těžební věží se hrála inscenace Švandova divadla Možná že odcházíme. Vychází ze stejnojmenné a Magnesii literou oceněné povídkové sbírky, jakož i románu Zeptej se táty z pera předčasně zesnulého ostravského spisovatele Jana Balabána.

Dramatizace atmosféricky hutných krátkých próz, v nichž zastávají nezastupitelnou úlohu ostravské reálie, se chopil Martin Františák, kterého s Balabánem pojilo přátelství i spolupráce na dramatu Bezruč?!

Jím vytvořená koláž připomíná rozsypanou krabičku vzpomínek; sentimentálních artefaktů, neurčitých ozvěn ozývajících se z různých časoprostorových bodů, vyvolávajících celou škálu rozličných emocí a přitom pevně svázaných samou podstatou. Hra se tak nedrží klasického vypravěčského schématu, neputuje lineárně z bodu A do bodu B, namísto toho předkládá kaleidoskop minipříběhů lidí, kteří v určité fázi života odbočili na rozcestí špatným směrem, zabloudili do slepé a světlem pouličních lamp neozářené uličky, ze které se jen těžko a bolestivě nalézá cesta zpátky.

Použití takto útržkovitě koncipovaného náčrtu s sebou samozřejmě přináší i a priori očekávanou absenci silnějších příběhových pojiv, které jsou v tomto případě dostatečně vyváženy existencí pevných myšlenkových kořenů, z nichž jednotlivé díly mozaiky postupně vyrůstají. Zvýšený důraz je pak kladen taktéž na kvalitativní vyrovnanost dílčích výjevů, což je atribut, jehož se inscenaci Možná že odcházíme zcela nedostává.

Samotné scény, jejichž společným jmenovatelem je výrazné zaměření na pocit, si počínají jako horníci kutající do samotného nitra lidské duše. Zatímco některé z nich v něm zůstávají bohužel zavaleny, tak těm úspěšnějším se daří přinášet s sebou na povrch krásně odporné plody své práce - tíživost čerstvě vykopané hromady uhlí, šedivý existenciální smog deroucí se i do těch nejukrytějších plicních sklípků a odzbrojující naléhavost.

Zmíněné se v symbióze s až nelidským industriálním chladem okolního areálu a výborně padnoucí hudební složkou, v rámci které zaznívají i melancholicky zadumané tóny islandských mágů Sigur Rós, (pohříchu jen) chvílemi mění v nefalšovaný, takřka transcendentní divadelní zážitek podpořený strhujícími výkony hereckého kvarteta ve složení David Punčochář, Filip Čapka, Klára Cibulková a Jiří Čapka.

Názor informuji.cz: 70%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Fotografie k článku

I. Dvořák (http://www.svandovodivadlo.cz/)I. Dvořák (http://www.svandovodivadlo.cz/)I. Dvořák (http://www.svandovodivadlo.cz/)
 

Mohlo by se ti líbit...

Areál Dolní Vítkovice nabízí i další akce

Místo konání: Areál Dolní Vítkovice

Další divadelní novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!