Jako hudební doprovod si Waltz vybrala polovinu ze Schubertova souboru osmi romantických skladeb pro sólové piano z počátku 19. století Impromptus, který také dal představení název. Interpretkou této minimalistické hudby kontrastující s prudce expresivními tanečními výkony byla Cristina Marton.

Spolu s operní pěvkyní Judith Simonis vznikl na karlínských prknech snový příběh, ve kterém tanečníci zcela opouštějí konvenční svislou osu a vychylují se z ní skrze stoprocentní důvěru v partnera a špičkovou formu svého těla až do vodorovné polohy. Publikum tak zhlédlo totalitu netradičně pojaté rovnováhy i „elektrifikovanou“ robotiku svalů…

Po úvodním existenciálně rozervaném rozpoložení přichází nečekaná harmonie, do které stimuluje především něžné klavírní sólo. Jeden tanečník je zde pevnou oporou druhému - zároveň jeden druhému jakoby pomáhá létat. Dvojice nohou ční do výše jako šamanský totem. A celkový obraz unáší pomalu tekoucí řeka. Poklid sedmi tanečníků však netrvá dlouho a jejich příběhy se začnou vyvíjet zcela jiným směrem. Vše se poněkud zvrtne. Kruhy své každý si dělá, a to doslova! Křídou a přímo na pódium. Z propleteného funkčního organismu se prudce začínají vydělovat silné individuality s diferencovanými přáními a ambicemi. Je to moment, ve kterém se vytrácí pochopení pro druhého i soucit.

Bizarní vývoj ještě více rozproudí příchod dvou tanečníků v gumovkách plných vody; nestydaté žbluňkání tvoří ostrý kontrast s tichým utrpením, kterému byl jeden ze členů souboru vystaven. Taneční stránka je v této fázi poněkud upozaděna a větší důraz se klade na výtvarný dojem. Je po všem, každý stojí uprostřed svých vlastních křídových kruhů, které se zvolna roztékají do monumentálního abstraktního plátna proudem tekoucím z jedné z gumovek. Sílu tomuto výslednému obrazu dodává nakloněná plocha, na které různobarevné potůčky kreslí originální dílo.

Někdo ze souboru vnímá tento "vodní" závěr jako očištění – a ne jen tak ledajaké! Přímo na scéně se nachází drobná lázeň. Jiný si pak vychutnává „barevný orgasmus“, během nějž chce obsáhnout všechny odstíny, které mu pódium nabízí, najednou. Vpřed napřažené ruce a neukojená touha v očích závěrečného duetu však napovídá: Je vůbec tohle ono, co jsme tak zuřivě hledali, nebo se naše touha minula cílem? A právě s takovým otazníkem dozní i poslední tóny lkavého klavíru…

Sasha Waltz & Guests netančí na tuzemském festivalu poprvé. Představili se již před jedenácti lety se svou legendární inscenací Travelogue I – Twenty to Eight, která je vyšvihla do mezinárodní špičky současného tance. Dnes jejich repertoár tvoří 20 projektů, které uvádějí po celém světě až sedmdesátkrát do roka a úzce spolupracují samozřejmě i s berlínskými institucemi – Sophiensaele či Radialsystem V. Progresivní formy a práce s choreografií hudebního divadla, to jsou synonyma pro jejich tvorbu.

4.6.2015 | Tereza Pavelcová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout