Tento román si v USA vysloužil řadu nadšených ohlasů a dlouho se držel na předních příčkách v žebřících čtenářské oblíbenosti. V Čechách vyšel v nakladatelství Plus ve společnosti Albatros Media a slibuje napínavý, hluboce rezonující příběh o nezlomné lidské vůli, odvaze a přátelství.

Sedmnáctiletá Molly je osamělá teenagerka, ve svém okolí doslova outsiderka. Tato citlivá duše, pod maskou tvrdé gotičky, vystřídala několik pěstounských rodin. Poté, co její otec zemřel a matka skončila ve vězení. V knihovně ukradne ten nejohmatanější výtisk Jany Eyrové, který má hodnotu sotva pár centů. Jelikož ji přistihnou, hrozí jí polepšovna. Té se může vyhnout veřejně-prospěšnou práci u devadesátileté, movité paní Vivian. Netuší, že mají společného víc, než se na první pohled zdá. Postupně se pak v prolínání retrospektivy a přítomnosti odvíjí doslova detektivní zápletka na hlubokém psychologickém podloží.

V roce 1929 přijíždí devítiletá Niamh z New Yorku na americký středozápad, aby spolu s jinými dětmi Vlaku naděje našla svůj domov u náhradních pěstounů. Její rodina se do Ameriky přestěhovala do Irska za lepším živobytím. Z amerického snu se ale stává doslova peklo poté, co jejich dům vyhoří a částečně osiřelá Niamh je nucena zabojovat o své přežití sama. Po počátečních útrapách nachází nakonec solidní rodinné zázemí, nicméně pocit osamění nikdy úplně nepřekoná. Osud ji připraví bezpočet turbulentních okamžiků a zkoušek, na které pak s pomocí náhodného – nenáhodného setkání s mladičkou Molly již jako bělovlasá stařenka postupně zavzpomíná a nakonec s její pomocí a výdobytky moderní doby své dávné tajemství uzavře.

Silnou stránkou příběhu je realistický podklad, jehož dominantami jsou silné osudové linie dvou hlavních protagonistek, sedmnáctileté Molly a o přes sedmdesát let starší Vivian. Dělí je od sebe několik generací, a přesto mají v hlubokém lidském souznění jedna k druhé mnohem blíž než ke kterémukoliv ze svých vrstevníků. Obě mají za sebou totéž bolavé stigma. Stigma nechtěného, ve své jedinečnosti a jinakosti nepochopeného, odmítaného, trestaného. Právě přes společné odkrývání tajemství ukrytého ve starých krabicích na půdě Vivianina domu, s jejichž úklidem Molly v rámci svého trestu pomáhá, se mezi oběma vytváří přátelské pouto.  Pouto důvěry, porozumění a vzájemné pomoci, člověčího souznění dvou osamělých a současně nezlomných srdcí. Spojuje je také silná vůle a odhodlání za žádných okolností se nevzdát a o své štěstí do posledního dechu bojovat. Každá má svůj mikrosvět, pod jehož pokličku pak postupně navzájem nahlédnou, aby se z nich nakonec staly nejdůvěrnější přítelkyně.

Tato hluboká lidská sonda, vystavena na silných, chvílemi značně exponovaných psychologických momentech, vyznívá velice autenticky a přirozeně. Tomu odpovídá slovník i dialogy, účelně dokreslující celkovou atmosféru románu. Přes markantní závažnost tématu nepůsobí nijak pateticky či strnule. Děj plyne velice kompaktně, linie přítomnosti a minulosti se střídají a navazují na sebe v přirozené symbióze. Nelze zde najít jediné hluché místo. Naopak, příběh každou novou kapitolou graduje, až nakonec vyústí v značně překvapivý zvrat, již o sobě nedává v úvodu děje ani náznakem tušit. Příjemným oživením jsou úvahy a aluze z oblasti indiánského prostředí a tradic, z nichž ústřední myšlenka vyznívá jako jedno z klíčových poselství románu:

„Při přesunu od jedné řeky k druhé Wabanakiové museli přenášet kánoe a veškerý svůj majetek. Všichni znali výhod cestování na lehko a chápali, že je nezbytné se něčeho vzdát. Nic neomezovalo v pohybu tolik jako strach, břemeno, kterého se často zbavuje nejhůře.“

5.4.2015 | Suzanne Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout