Ruské kořeny a vášeň v matematice

Krutou skutečnost začíná Bill Browder vyprávět v první kapitole paralelně retrospektivní dynamičností děje svého neuvěřitelného příběhu, který se stal. Seznamuje čtenáře s okolnostmi ruských praktik v prvním zásadním okamžiku, který převrátil jeho slušné podnikání s poctivě nakoupenými akciemi ruských firem v chaos.

Vtáhne tak čtenáře ihned do děje, protože neplýtvá zbytečnými slovy, míří přímo k jádru, tak jako v životě. Čestný muž, který se chytrostí v matematickoobchodním modelu uvažování úspěšně vypracoval vlastním úsilím až k akcionářskému Olympu.

Po malých krůčcích i velmi nepěkných zážitcích, jakmile zakončil studium na Stanfordově univerzitě titulem MBA, poprvé v životě zakusil rozhořčení z bezmoci v zemi, kde zákony zkrátka neplatí. 

Dílo reality

“Snil jsem o tom, že se stanu investorem, tím, kdo rozhodne o tom, které akcie se koupí, nikoli jen bankéřem…”

Otřesen vyhoštěním z Ruska a zákazu vstupu do země se autor vrací k událostem, které směřovaly jeho budoucnost. “Měl bych se zmínit, že v Rusku neexistuje úcta k jednotlivci a k jeho právům. V zájmu potřeb státu lze člověka prostě obětovat, použít ho jako štít, zboží, žetony, nebo dokonce obyčejné krmivo. Je - li třeba, lze se zbavit kohokoli. Stalin kdysi pronesl známá, výmluvná slova: ‘Není člověka, není probléma.’”

Jeho otec obdržel vyznamenání od amerického prezidenta Billa Clintona, Národní medaili za vědu díky své bystrosti v matematice. Bratr Thomas Browder dnes patří mezi nejvýznamnější světové vědce v oboru fyziky částic, přesto se hlavní hrdina story jako vzdorovitý pubescent málem nedostal ani na univerzitu. Pak se ale začal učit a úspěšně vystudoval v Californii prestižní univerzitu.

Skandály a pády na burze - Steve Jobs finančních trhů

Získal místo u BCG v Londýně s touhou pracovat v Rusku, po čemž prahl díky svému původu. “Není odmítnutí brandy před desátou ranní v Polsku po roce 1989 společenské faux pax?”

Po pádu Berlínské zdi se naskytly první příležitosti podívat se do bývalého východního bloku. Například do Polska, kde si při návštěvě připadal jako ve stroji času. Také ovšem zjistil extrémní výhody investic v místních společnostech a tato vášeň ho provázela po celý čas byznysu i později.

Díky píli si vybudoval po letech usilovné práce vlastní fondy, získal investory miliardáře a otevřel v Moskvě vlastní investiční společnost prosperující hedgeový fond Hermitage Capital. Browderovo vyprávění sem tam sjede k výrazům klišé, ale přesto nekazí svižnost a prudkost informací, které finančník hrne.

Nepřetržitý tok textu odkrývá nové a dramatické události s naprosto překvapivým přesahem. Častokrát umí brutální realita strčit do kapsy sebepromyšlenější fantazii. Pro přímého a citlivého Američana s otevřeným náručím muselo představovat všelicos rudé naprosté nesmysly. A nejen pro něj.

Oligarchové i všichni (politici) lžou aneb ruské volby a Davos

Cestou k finančnímu ráji provázela Browdera také spousta štastných událostí a náhod. Paralelně s touto linkou se však v ruské společnosti nic nezměnilo, až na to, že zatím si ho nikdo nevšímal, proto se mu dařilo. Úspěch se však v této byrokratické společnosti, kde miliony Rusů končili za iniciativu v gulagu, neodpouští.

“Sovětská vláda samostatné myšlení přísně trestala. Proto lidé dělali co nejmíň a doufali, že si jich nikdo nevšimne. 70 let komunismu zničilo v celém národě pracovní etiku… ruská podnikatelská kultura se nejvíc ze všeho podobá vězeňskému dvoru.”

“Znevážit ruského oligarchu? Přestože začal s podrazáctvím? Rovná se smrtelné následky!”

Ruské pirátství

I přes podrazy z ruského prostředí se v roce 1997 fond Hermitage stal nejvýkonějším fondem na světě, kdy vzrostl od svého založení o 718 %. Po pádu akcií v roce 1999 se však zlodějské orgie oligarchů rozklestily díky mnoha nástrojům neprůhlednosti do ředění akcií, tunelování a defraudace.

“Bezprávní společností však otřáslo zatčení největšího ruského oligarchy, Michaila Chodorkovského, v říjnu 2003.” Tím začalo Putinovo tažení nabírat na bezohlednosti vůči všem a z oligarchů se staly jeho "děvky". S falešnými obviněními se žonglovalo jako by zákony nikdy neexistovaly.

“Když se na někoho vrhne ruská vláda, dělá to tak, aby oběť co nejvíce poškodila, postihne každého v okolí.” Naneštěstí se však Putinův nepřítel pustil do odhalování korupce, proto ho v roce 2005 Kreml vykázal z Ruska a poslal skupinu zkorumpovaných policistů, aby vyrabovala jeho moskevskou kancelář.

“Druhá nejzajímavější anomálie Ruska je byrokracie, i po pádu SSSR. Policie najde viníka vždy, i tam, kde žádný není. Za samaritánský čin hrozí i 7 let vězení. Odměnou za zájem je trest. Mohlo se zde stát cokoli a často se to i stávalo.”

Vrcholem všeho je bezmoc

FSB vysílá zabijáky. Suverénní stát znamená, že si Rusové dělají, co chtějí a žádná spravedlnost, natož ohledy, se neakceptují. Browder ještě stále s nadějí a vírou v lidská práva a v legislativu, která stála na jeho straně, povolal nejlepšího daňového právníka v okolí, Sergeje Magnitského.

Bohužel, stát, který využívá katyňskou metodu, vše postavené na lži, poté, co se Magnitskému podaří spiknutí ve státní správě rozplést, tohoto obhájce umučí k smrti.

Rusové stále řádí

V roce 2009 se Browder rozhodne smrt svého přítele pomstít a zahájí celosvětovou kampaň proti porušování lidských práv v Rusku, a proti korupci. Prosazuje zákon Sergeje Magnitského v Americe, který zakazuje od roku 2012 vstup do země všem jeho vrahům i dalším občanům Ruska, kteří konají v rozporu se zákonem. V současnosti se o něco podobného zasazuje i v EU.

Člověku se při pomyšlení na ruskou bezohlednost udělá zle zejména při představě, že rudí piráti využívají ke své nekalé a protizákonné činnosti dnes ještě navíc supermoderní technologie a vybavení. Nejenže mohou vraždit na dálku pomocí dronů a zkreslovat novinářům podsouvaná data, ale především mohou sofistikovaně likvidovat obyvatele za pomoci metadat, přičemž klidně ukradnou komukoli identitu v online světě nebo ji zruší. V horším případě propojí kyberteror s realitou a rozlejí oceán démoničnosti kamkoli.

Nejhorší na tom je fakt, že u Rusů nelze přehánět, spíše naopak nikdo není dostatečně paranoidní včas. Černobílá obálka poučné knihy s červeným titulem láká na dobrodrudružství, které už od první strany připomíná spíše fikci ve stylu Bourneův mýtus či návštěvu Jamese Bonda v Sovětském svazu, přestože se jedná o špičkový akční sloh, s fikcí nesouvisí ani trochu, jen v záměně několika málo jmen čistě z bezpečnostních důvodů kvůli ochraně osob.

Čtenář nevychází z údivu a může se jen ptát - jednal by Putin jinak, kdyby byl zdravý? Tato důkazní monstróznost šílených praktik dokazuje, že úspěšný byznysmen zkoušející podnikat čistě na špinavém a zkaženém území si nemusí vymýšlet, aby napsal ty nejpozoruhodnější kapitoly. Stačí jen zkopírovat život. Někdy bohužel i za cenu smrti.

1.4.2015 | Ingrid Artezz Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout