Tedy takového, který ještě úplně neztratil schopnost snít a touhu se občas ponořit do fantazijního, snad až pohádkového světa. Jí se to podařilo do zvláštní, éterické až neuchopitelné atmosféry. Se zájmem lze číst o těchto tajemných stvůrách a krasavicích, plných ženskosti, něhy i výbušného vzteku. Nějak ten text a následně i karty dokonale souzní s ženskými nejniternějšími potřebami. Jejich emocemi i citovými výlevy, ať láskyplnými nebo ublíženými a smutnými.

„Zdá se to být velmi dávno a zároveň jako by se to stalo právě včera. Byla jsem malá dívka a nohy jsem měla zabalené do nějaké látky. Byly svázané tak, aby vypadaly jako ocas mořské panny. S mým podivným mořským ocasem z různorodých kousků látek jsem se ponořila do modré tekutiny. Pod vodou jsem plavala, jak dlouho jsem chtěla, a vrtěla jsem tělem od pasu dolů tak, jak jsem to viděla u delfínů. Nejprve jsem tak uplavala jeden bazén. Pak dva… potom skoro tři… Vypracovala jsem se tak, že jsem dovedla zadržet dech na opravdu dlouhou dobu. Mé břišní svaly se zformovaly a zesílily.  Ale celou dobu jsem byla velmi frustrovaná a zmatená – achá, proč vlastně nemohu dýchat pod vodou? Cítila jsem tehdy každou částečkou svého těla, že jsem mořská panna uvězněná ve vzdušném světě…“

Ukázka je z příběhu, který vyprávěla autorka na svých seminářích, v rozhovorech i v knihách, které napsala. Zdá se, že k nim má od dětství výjimečný vztah. A to je na celém jejím díle nejvíc sympatické. Ta něha a osobitost, se kterou píše každý řádek svého vyprávění, a charakteristiky každé mořské panny, kterou ztvárnila na svých kartách. Mytologie mořských panen u nás není příliš známá a musíme autorku pochválit za velmi poeticky a nádherně zpracované pohledy do historie, mytologie i do její vlastní duše, kde – jak se jí podařilo přesvědčit i nás – bije srdce, které se umí do mořských panen vcítit.

Karty jsou příjemné, ale mohou někomu připadat spíše statické a zastavené v čase. Je to škoda, protože celé téma mořských panen je plavné a protékající – umíme si na tomto místě představit karty, kde jsou více protažené linie nebo lépe zpracované detaily, světelné efekty… Cokoliv, co vytvoří dojem pohybu a zároveň pominutelnosti okamžiku. Ale je to jen drobná chybka na kráse. Když se pak ponoříme do nádhery a slov v textu, vše je zapomenuto.

Karty jako stvořené pro holčičí dýchánky nebo chvíle, kdy se chceme jako dámy a ženy ponořit pouze do vlastní niternosti.

O autorce:

Lucy Cavendishová je typickou čarodějkou, miluje psaní, čtení a pořádání seminářů plných kouzelných prožitků. V roce 1992 založila časopis Witchcraft a pět let byla jeho šéfredaktorkou. Pravidelně vystupuje v televizii nebo rádiu a píše články pro nejrůznější časopisy. Žije v Sydney.

1.4.2015 | Renata Petříčková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout