Archive rozhodně ani po dvaceti letech nepatří do archivu

Poslední dobou mám štěstí na opravdu dobré koncerty a snad ze všech odcházím nadšená. Jinak tomu nebylo ani v případě Archive. Letošní turné Restriction, které vzniklo k jejich poslední desce, mělo být podle slov Dariuse Keelera jedinečné a zvláštní. Už po prvních třech odehraných skladbách bych mu tento výrok podepsala, aby si úkol mohl odškrtnou jako splněný. A já bych odcházela po několika minutách spokojeně domů. Naštěstí ale kapela hrála dál.

Původně mužské osazenstvo během koncetru oživovala mladičká Holly Martin, která se vždy nenápadně zjevila, zazpívala a zase zmizela. Působilo to až étericky. I přesto, že právě části, kde se objevovala, byly pomalejší, představovaly příjemné oživení. Tyto melancholické balady pak střídaly tvrdší rockové, až metalové skladby, kde už byl zanechán prostor "starým gardům". Kapela působí již něco přes dvacet let, určitě ale není jejich tvorba zastaralá. Naopak bych řekla, že nadčasová.

Mohlo by se zdát, že dvě hodiny budou utahané nebo ke konci už bude kapela mlít z posledního. Opak je ale v případě Archive pravdou. Ani ke konci neztratili prvotní energii, se kterou vstupovali na pódium. A dokonce si stihli střihnout ještě přídavek. Nejen díky němu se jim pak dostalo hlasitého potlesku a dlouhých ovací. 

Součástí večera bylo i promítání filmu Axiom, který vznikl v loňském roce k jejich stejnojmenné desce. Než začala kapela hrát, mohlo se publikum trošku zahřát. Dle mého názoru to byl dobrý krok. Především v tomto případě, kdy nebyl předskokan. Rozhodně jsem se necítila "přearchivovaná". A kdo nestihl přijít na projekci nebo dokonce vůbec (čehož by měl litovat), může se na film podívat i online.