Celý snímek uvedený v kategorii Jugoskop je jeden velký kontrast mezi idylickým dětstvím, které potomkům prarodiče dopřávali, a strašlivou minulostí, kterou si museli projít. O utrpení pod komunistickým bičem se v rodině Gudacových pod pohrůžkou dalších represí nemluvilo. Jak je ze záběrů různých příbuzných a přátel vidět, trauma se blízkým obětí nevyhnulo, naopak je hluboce zakořeněné právě kvůli dlouholetému mlčení a zakrývání.

Symbolické je Gudacové křestní jméno Tiha – znamená „ticho“. Ve filmu promlouvá nejemotivněji režisérčina matka Djurdica, která o otcových útrapách také nevěděla. Všichni ale věděli o šrámech, které po návratu z tábora hyzdily jeho tělo a skrytém smutku, děsivých snech a snaze o únik při rybaření – jeho oblíbené činnosti.

Realita pracovního tábora se konstruuje pomocí vyprávMarijanem Gudacem. Bez velkých emocí popisují represivní metody, zejména pak nucení k tomu, aby si vězni ubližovali navzájem bitím nebo psychickým týráním pod pohrůžkou ubližování vlastní osobě.

Celý snímek obemyká tíha nekonkrétního násilí – příbuzní nevědí, jak místo, kde jejich dědeček strávil nekonečný čas, vůbec vypadá. Na závěr se tam jede Tiha s matkou podívat, procházejí rozpadlé baráky, modlí se v slzách, jsou to velmi silné záběry. Po celou dobu filmování je cítit, že Djurdica s publikací dokumentu zrovna moc nesouhlasí, nechce, aby utrpení téhle chorvatské rodiny viděl celý svět, ale přesto se nechá spolu se sestrou Lenkou přesvědčit k otevřenosti.

Kdy a kde dávají film: Nahý ostrov

15.3.2015 | Tereza Pavelcová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout