“Hlavní úlohou těla je nosit mozek.” Thomas A. Edison

Perlmutter ve spolupráci s Kristin Lobergovou odhaluje skutečnosti, které vyráží dech. Cholesterol tělo nejen potřebuje, ale je pro něj dokonce nezbytný. A přestože si organismus za pomoci jater umí vyrobit vlastní, stojí ho to zbyteně příliš sil, nehledě na fakt z několika významných mezinárodních studií, že různě postižení jedinci s nízkou hladinou LDL cholesterolu zemřeli vždy dříve než ti s vysokou.

A jak vše souvisí s moukou a sacharidy? To se dozvíte již v první kapitole. Ohromná nálož informací kráčí proti směru omílaných výroků typu, že nejdůležitější je kvalitní žitný chléb s kváskem. Dozvíte se, že ani ten nejzdravější chléb na světě si nezadá co do škodlivosti s cukrem. Proč? Protože má většinou obávaný vysoký glykemický index, který narušuje inzulin a tudíž celý metabolický proces, ale především obsahuje lepek!

Minimálně již však šedesát let věříme ohnutým “pravdám”, které nám hlásají různá sdružení a zdravotnické asociace pod razítkem důvěryhodnosti. 

Neznalost lepku neomlouvá

Podle výzkumů teprve posledních deset let vědci objevují nové závažné souvislosti mezi lepkem a glutenem, s nejobávanějšími onemocněními současnosti, mezi něž patří například obezita, diabetes 2. typu a Alzheimer, který lze považovat za diabetes 3. typu.

Velmi přehledně a s fundovaným detailním rozborem příčin a následků předkládá Pearlmutter všechna fakta o celozrnných výrobcích již na začátku svého textu. Ve druhé kapitole se pak obšírněji věnuje problematice lepku a co vše umí napáchat v mozku a při zánětech, nejen potrápit trávení. Zřejmě proto byl lepek takovou dobu brán na milost či nebyl vůbec považován za jednoho z nejvýznamnějších škůdců člověka. Mimo jiné totiž dráždí nervovou soustavu.

Na několika přehledných grafech také ukazuje, jak se rozmohla epidemie obezity v souvislosti s přecpáváním se sacharidy podle, odborníky doporučované, výživové pyramidy. Samozřejmě je hlavním viníkem bezesporu bílý cukr a rafinované výrobky, jak dobře známo, ale právě komplexní sacharidy spolu s lepkem umí degenerativní onemocnění a různá postižení mozku ještě urychlit.

Alzheimerova choroba - cukrovka 3. typu?

Cukrovka, deprese, autoimunitní onemocnění a poruchy, rakovina i demence totiž nutně neznamená, že jsou lidi tlustí, mohou vypadat štíhle a přesto onemocnět uvedenými chorobami. Proč? “…řadu chronických civilizačních onemocnění chápeme jako následek jedné společné příčiny: zánětu. Mozkové nemoci jsou často způsobeny především nesprávnou výživou. I když se na jejich vzniku a rozvoji podílí více faktorů, do značné míry bývá na vině nadbytečný přísun sacharidů a nedostatečný příjem kvalitních tuků.”

Porovnání stravy lovců a sběračů, kdy se živili tito předci jen 5% sacharidů, proti dnešnímu doporučení odborníků na výživu, které se týká až 60% sacharidů, někdy dokonce 70%, vypadá zpočátku jako postavené na hlavu. Když ovšem vytrváte v četbě až do konce, nebo nejméně do poloviny Moučného mozku, objasní se mnohá propojení a najednou vše vypadá logicky a jasně. Nejen na základě důkazů, ale jasnými vhledy do fungování biomolekulární chemie spolu s anatomií. Jenže, jak takový špatný návyk otočit? Jako s cigaretami. Někdo prostě nepřestane i za cenu demence.

V momentě, kdy díky přemíře sacharidů (z různých zdrojů) a proto zvýšenému přísunu glukózy, překročí po určité době hladina inzulinu přípustnou mez, sníží se počet inzulinových receptorů kvůli vhodnější adaptaci a vznikne nemoc zvaná inzulinová rezistence.

“Buňky přestávají být schopné na inzulin reagovat a cukr z krve přijímat. Slinivka proto začne hormonu vylučovat víc, což má za následek, že pro vstup glukózy do buněk je zapotřebí vyšší koncentrace inzulinu. Začíná začarovaný kruh, který vede nakonec k cukrovce 2. typu. Tělo ji pak nedokáže dopravit do buněk a ukládá si ji jako zásobu energie. Tento cukr pak způsobuje spoustu problémů. Škody, které napáchá, končí slepotou, infekcemi, poškozením nervů, poruchami srdce a také Alzheimerovou nemocí. Jedno poškození vyvolává další a v těle propukne zánět.”

“Inzulin totiž nemá jen za úkol transportovat glukózu dovnitř buněk. Je to zároveň anabolický hormon, který stimuluje růst a podporuje tvorbu a ukládání tuků, a protizánětlivý mediátor. Celé poškození uvrhuje metabolismus do ještě většího chaosu a znemožňuje organismu návrat ke zdravému fungování.”

Genetické předpoklady se podílí zejména na časovém okamžiku, kdy se to stane. Dříve či později. Američané patří mezi nejvíce postižené cukrovkou 1. i 2. typu. “Konkrétně 186 000 Američanů mladších 20 let trpí cukrovkou jednoho či druhého typu. Podle nových výzkumů je u dětí vzestup zmíněné nemoci rychlejší než u dospělých a také se obtížněji léčí.”

Není to alarmující?! Život uprostřed mýtů!

Ukazuje se, že inzulinová resistence působí jako roznětka právě u vzniku Alzheimrovy choroby. Lidí s demencí celosvětově přibývá a náklady na zdravotní péči rostou. Dozvíte se také velmi pregnantní popis o škodlivosti statinů a historii celé té zkázy, cílené na mozek v první linii. Jak a kdy se to stalo a proč může člověk lepek považovat za jed.

S naprostou přesností, které se nechce věřit, avšak po uvážlivém přečtení lze pochopit její podstatu i pravdivost, odhalí totiž aktuální mýty. “Největší dva jsou:

1. strava chudá na tuky a bohatá na sacharidy je zdravá 2. Cholesterol je špatný”

Nic není tak jednoduché, jak to vypadá, ale vítězství je nadosah. Pečivo a lepek škodí. Kde vzít ale energii, po tom všem? Z mnoha příkladů na různých pacientech jednoznačně vyplývá, že vyřazením mouky a sacharidů s vysokým obsahem GI nebo s lepkem, se zkrátka tito lidé uzdravili. Vyléčili se z mnohaletých dlouhotrvajích obtíží zejména z oblasti neurologie, například i z bipolární poruchy.

Samozřejmě nic není hned. Ozdravení vyžaduje trpělivost. Vedlejším a velmi pozitivním vedlejším efektem celé této stravy z paleolitu se zdá být i poměrně snadné a nechtěné zhubnutí. Jak se píše hned v prních kapitolách knihy, glukóza patří mezi největší příčinu vzniku obezity, mimo jiné. A jeden pozitivní příklad bezlepkové diety za všechny ze světa médií: “Může za vlnu vítězství Novaka Djokoviče bezlepková dieta?”

Nejím lepek, nemám deprese!

Nelze tedy popřít zhoršování mozkových funkcí díky glutenu a lepku, jakož i jeho nadbytek v novodobém jídelníčku. V řebříčku top potravin pro lepší fungování zdraví, a zejména pak mozku, se profilují jako nejpotřebnější potravina mořské plody. Také další potraviny bohaté na omega 3 mastné kyseliny, jakož i jídlo s obsahem cholesterolu. Mezi favority se umístila vejce. Také však maso. Ovšem i zde existuje malá komplikace. Maso jíst, ale jen volně se pasoucí, nikoli vykrmované kukuřicí a jiným šrotem. Pak to vyjde nastejno. Maso se stane infikované sacharidy a tělu moc neprospěje.

Totéž lze aplikovat na nejzdravější "maso" obecně, a to ryby. Pokud byly lovené v divočině, prospějí člověku všemi směry, samozřejmě nemá - li alergii. Dále různá semena a bobule. Jejich kompletní výčet ukrývá tento bestseller č. 1 deníku New York Times.

Nadějné vyhlídky

Lidé s vyšší hladinou cholesterolu jsou obecně odolnější. Sacharidy mohou člověka zlikvidovat. Otázka je jen, kdy. Vitaminy A, D, E a K patří mezi ty rozpustné v tucích a zároveň pro celkové zdravé fungování organismu zcela nezbytné. Zdravé tuky obecně tělo, zejména pak mozek, potřebuje víc než cokoli jiného. Lepkový syndrom, poruchu hybnosti či myoklonus lze v některých případech zastavit či vyléčit. Detaily objasní novinka od autora Davida Pearlmuttera, Moučný mozek.

Druhá část knihy odhaluje, jak se stravovat k optimální činnosti mozku a ovládnout říši hormonů. Nakonec čtenáře naučí nový způsob života aneb čtyř - týdenní program pro lepší zdraví. Nechybí ani řada skvostných receptů v závěru. Obálka knihy působí sama o sobě dost odstrašujícím dojmem. Těžko říct, zda to obecně může být na škodu. Snad jen v případě dilematu. Kdo půjde po titulu a populárně naučné vědeckosti, ten obal stejně tolik neřeší.

Mezi maličkosti, které by mohly udivit zkušené odborníky na výživu, patří například, když vážený doktor zmiňuje přínos bifi bakterií a jejich dalších důležitých kmenů, proč také nezmíní, že ať jich sní jednotlivec jakékoli množství, přes silnou žaludeční kyselinu neprojdou živé? Proto je třeba vybírat přípravky, speciálně vyrobené technologiemi, které umí dopravit miliony důležitých bakterií do ekosystému střev i přes agresivní žaludeční šťávy.

Na druhou stranu, kdyby neurolog rozpitvával úplně vše, mohla by být výsledná literatura příliš tučná a k neučtení. Naprosto stačí, že pokud se zvýší počet lidí, kteří se dle předkládaného návodu začnou stravovat a zlepší se jim nejen kognitivní funkce, znamená to, že celý průmysl vyrábějící instatní kaše, všelijaké přeslazené cereálie, atd., přijde o dost peněz. A to nemluvě o rafinovaném cukru jako takovém. Ten už snad dnes nikdo nepoužívá? Farmacie taky bude tratit.

Proto si tuto knihu rozhodně přečtěte a udělejte si vlastní závěr. Sám Pearlmutter patří mezi mezinárodně uznávané odborníky na výživu a jejímu vztahu k neurologickým onemocněním. U nás vyšla také jeho publikace Lepší mozek v roce 2004, v roce 2008 pak Jak vychovat ve školce chytřejší dítě a rok 2012 zaplavil knižní trh titul Posilovna pro mozek.

15.3.2015 | Ingrid Artezz Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout