Juliny sny

Pro běžné obyvatele Moskvy nebo pro ruskou vládu tito lidé oficiálně neexistují, přesto by měli být zváni lidmi jako všichni ostatní. Řeč je o obyvatelích moskevského předměstí Svalky, největší skládky v této části světa. Polská dokumentaristka Hanna Polak natočila časosběrný film o lidech, kteří ať už proti své vůli nebo dobrovolně žijí na tomto místě plném beznaděje. Při jeho sledování se tají dech.

Ve snímku se stýká několik lidských příběhů (matka, která všechnu vinu svaluje na sebe, nebo mladí chlapci, kteří by sice chtěli žít jinak, ale bojí se, že to nejde, a tak začnou pít), ovšem pozornost je upřena hlavně k dívce Jule, jejíž dospívání režisérka zachytila v časovém rozptylu od jejích desíti do čtyřiadvaceti let. Od dětství plného útrap se sháněním jídla, tepla a zároveň zpestřeného hrou, skládkovými večírky a vztahy s lidmi, kteří jsou ochotni si navzájem pomoci, se tak divák dostává k Juliným šestnáctinám. Dívka otěhotní a stojí před volbou svého následujícího života.

Juliny sny jsou přes svou drsnost a počáteční bezmoc snímkem záblesku naděje; v jejím případě je to příběh se šťastným koncem, až se tomu příliš nechce věřit. Jula je dospělou ženou, která se z chudoby a alkoholismu svých blízkých naštěstí vymanila a začala žít normální život. Polakové snímek nenechá diváka až do úplně posledních minut chladným; kruté záběry omrzlých mrtvol obětí skládky, nemocných a věčně opilých bezdomovců, stejně tak jako výrazů solidarity přehodnocují užití všech bublinkových fólií na světě...

Juliny sny se promítají naposledy v sobotu 7. března od 13 hodin v Městské knihovně.

Lekce disentu

Oproti hrdince Jule mají sice studentští aktivisté Joshua Wong a Ma Jai tisíckrát lepší startovní pozici, ale i tak jejich boj za svobodné vzělávání v Hongkongu něco stojí. Stojí docela dost, jak se divák seznámí v průběhu několika miniaturních "lekcí disentu", které v dokumentu Matthewa Tornea mapují prudký vývoj událostí v roce 2012.

Jeden je křesťan se silnou vůdcovskou vůlí, druhý divná mánička s Che Guevarou na tričku - oba mají ale jedno společné: zásadně nepolevují v resistenci proti chystanému zavedení propagandistické občanské nauky, která by pouze upevňovala autoritu čínských komunistů.

Jejich styl se odrazí i ve formě protestů - zatímco Joshua je den za dnem slavnějším, Ma Jai je trestán za organizaci nelegálních demonstrací. Jak nakonec středoškoláci uspějí v souboji s ulízanými politiky, "odborníky na vzdělání" a především s dospělými obecně, kteří jejich hlas pokaždé nevyslyší?

Odpověd dá Škola disentu ještě v sobotu 7. března od 20 hodin v kině Ponrepo a 8. března od 17:30 v Městské knihovně. Po obou promítáních následuje diskuze.

6.3.2015 | Tereza Pavelcová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout