Podobní jsou i dva moji letošní favorité, kteří se dotýkají způsobů života cíleně utajeného před zraky těch druhých, anebo společensky tabuizovaného: Stále spolu (Always together) a Hodná holka (Good girl).

Stále spolu

Bydlet v upgradované maringotce v šumavských lesích s devíti dětmi a dvěma vysokoškolskými diplomy ve skříni? Pro manžele Mlčochovi vysněný životní styl! Dokumentaristka Eva Tomanová sledovala běžné okamžiky této „profesionální rodiny“, které vládne pevnou rukou autoritativní Petr, povoláním kybernetik. Hlavním pravidlem domácnosti je přitom být stále spolu, fungovat v rámci svépomocného organismu, jehož jediným cílem je umožnit fungovat svým potomkům dále.

K nejcennějším minutám více než hodinového filmu patří záběry dětí ve věku od tří do pětadvaceti let, které s nádhernou nepokrytostí nejsou schopné odpovědět na konvenční otázky typu: „Jak se ti líbí tenhle způsob života?“, „Chceš mít také jednou takovou velkou rodinu?“ nebo „Co jsi naposledy dostal za dárek k narozeninám?“. Jsou to spíše dlouhé tiché záběry tváří mladých lidí, jejichž hodnoty se slovy těžko zhmotňují – děti dokonce jako by vůbec nebyly zvyklé příliš mluvit, analyzovat svá přání a cíle nebo se hluboce zamýšlet na smyslem vlastního života.

Mimo domácího vyučování, obstarávání zvířat, hraní a domácích prací, které jsou rovnoměrně rozloženy mezi všechny členy rodiny, dostane divák šanci podívat se i do zahraničí – to když Mlčochovi vyrazí na několikaměsíční cestu karavanem k moři, aby se vyhnuli mrazivé šumavské zimě. I tam je však program pevně daný a divákovi neujde protivná upozaděnost matky Simony, která v porovnání s manželem stále hraje druhé výchovné housle.

Tomanové debut neposkytuje podbízivou hippie road movie, která by chtěla nabarvit tento styl života na růžovo. Naopak ukazuje hlavně jeho stinné stránky a klade otázky Je tohle ještě láska?, Je to štěstí pro všechny?, Je zde svoboda? či A jakým právem vůbec…? Bublinková fólie prostě nemá šanci na přežití :-) Stále spolu bude k vidění 9. a 11. března v Lucerně a 10. března v kině Atlas.

Hodná holka

Přiznat širokému okolí, že léčíte své psychické problémy pomocí elektrošoků, nebo tuto jizvu utajit? Pro první variantu se rozhodla úspěšná norská filmařka Solveig Melkeraaen, jejíž našlápnutou kariéru narušily příznaky těžké klinické deprese. Natočila následně sebereflektivní dokument o svém životě pod diktátem motta „Být vždy tou dobrou holkou!“, ve kterém hledá příčinu svých problémů.

Mimořádně silný deníkový snímek střídá stylizované mluvící hlavy Solveiginých blízkých s uměleckými záběry, které se snaží zprostředkovat autorčin vnitřní svět. Dokument v sobě kombinuje humor, sebekritiku, beznaděj, ale i odhodlání postavit se nemoci čelem. Autorka se oproti radám ostatních rozhodla jít s pravdou ven a zveřejnit dokonce i nepříliš líbivé záběry vlastního těla pod proudem elektřiny.

Budeme schopni nahlížet na psychické nemoci jako na nepříjemnou součást našeho světa, která může postihnout kohokoliv, anebo si nepřestaneme nalhávat, že si za to stejně oběť může sama? Připravte si fólie, budete je potřebovat! Hodná holka je k vidění ještě 6. března od 17 hodin v malém sále Lucerny anebo 11. března od 17 hodin ve Francouzském institutu.

5.3.2015 | Tereza Pavelcová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout