Již v minulé sezóně ovšem divadlo uvedlo představení pro děti 6+ věku, ve kterém chce hravou interaktivní formou vysvětlit dětem, jak funguje demokratické zřízení, s lapidárním názvem Demokracie. Má ji na svědomí režisér Braňo Holiček a jako u většiny minorovských počinů v ní hraje důležitou roli hudba – tu složil a texty napsal Jan Matásek.

Ve dvou třicetiminutovkách volební kampaně bojuje o přízeň „dětských voličů“ šest politických stran s naprosto jasným programem, který vystihuje jedno jediné slovo: Zda by malí voliči chtěli raději Tančit, Neřešit, Hrát si, Učit, Cvičit nebo pouze Dožít, mohou dát najevo pomocí cvičných hlasovacích zařízení. Nejlepší herecké výkony tentokrát odvádí Eva Leinweberová coby nekompromisní učitelka všech nepopulárních předmětů a Jan Matásek – politický „mimoň“, zcela nečitelný předseda strany Dožít, který za pultíkem usíná, v půlce své řeči zapomene, co chtěl říci a při tom všem táhne s úplně všemi napříč politickým spektrem za jeden provaz.

K pousmání byla poznámka jedné maminky, která po skončení divadla v šatně vštěpovala dceři: „Vidíš, jak byl ten starý pán chytrý? Když konečně vyhrál a mohl sestavit vládu, tepve se všichni dohodli...“

Představení nepostrádá vtip a originalitu, děti skvěle reagují. Demokracie je samozřejmě v nejvyšší míře zjednodušená, politické strany symbolizují kostky a kravaty různých barev a jejich spojování do koalic je tak tedy dobře pochopitelné, hravé. Události jako pád vlády, zákulisní manévry či osobní preference mezi politiky jsou zpracované pro dětskou duši velmi přiléhavě, názorně, neproblematicky.

Ve správné volební kampani samozřejmě nesmí chybět média a obratná rétorika. Ta se ovšem v Minoru „zvrhne“ do formy „blabla...neřešit...bla..odpočívat a neřešit! Blabla – bla!“ a přestože se děti za břicho popadají, rodičům je teskno – jak moc tyto výstupy připomínají realitu televizní obrazovky.

Minor to dobře ví: „Demokracie není žádná sranda, tohle ale bude!“ A má pravdu. 

7.2.2015 | Tereza Pavelcová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout