Bude válka. Vnitřně rozpolcená rodina Andrejevičů nasává nejistotu doby jako houba. Dimitrija (Rudolf Stärz) po nehodě zůstal na vozíčku a se ztrátou role hlavy rodiny se těžko smiřuje. Jeho žena Marie (Eva Vrbková) sama utíká z tíživé reality do vlastního světa.

Veškerá starost tak spočívá na ramenou jejich tří synů. Ti se ale vzpírají tradicím, v nichž byli vychováni. Nejmladší Andreja (Jan Hofman) se nadchl pro myšlenky revoluce, Stevo (Jan Zadražil) žije pro svou kariéru v německé firmě a nejstarší Simon (Jiří Racek) rezignuje a svou deziluzi utápí v alkoholu. Simonova žena Věra (Karolina Vágnerová) jako jediná ještě vnáší pořádek do rodiny, ovšem sama nedokáže poskytnout útočiště.

S příjezdem Krause (Jaroslav Nosek) z Třetí říše se střet hodnot a ideologií ještě stupňuje. Kraus jako našeptávač a svůdce opíjí Steva vyhlídkami lepšího života v Německu, ten tak v honbě za kariérou a iluzí velkého světa, co mu leží u nohou, nevědomky ohrožuje to jediné, co ještě drží domov pohromadě.

Člověku uvízne v hrdle chlup, kolem něj se vytvoří tkáň, která člověka postupně zadusí. Divoké maso.

Rozklad a destrukce. Nepochopení, netolerantnost a opovržení. Hluboko uvnitř ale ještě je malé světlo naděje, které občas probleskne v slabších chvílích. Zejména bratři touží najít cestu k sobě, rozdílnost povah a světonázorů se však zdají být nepřekonatelné. Zoufale hledají své místo, touží po vzájemném porozumění, ale ve své tvrdohlavosti a horkokrevnosti se navzájem odmítají poslouchat. V době, kdy jsou ohroženy hodnoty (a vůbec život jako takový), je východiskem nalezení pevného bodu, kolem kterého se lze semknout.

Jednoduše řešená scéna dává vyniknout hlavně projevům charakterů postav a jejich vzájemnému vztahovému pletenci. Nový rozměr hře dodávají filmové dotáčky na velkém plátně. Scény působí nadpozemsky, částečně odděleně od děje na jevišti, a přitom do něj „živě“ vstupují a komunikují s postavami.

Drama se sice odehrává v minulém století na Balkáně, ovšem hra podává zajímavou reflexi i našemu prostředí a době. Tématem a dusivou atmosférou inscenace odkazuje k dalším hrám Divadla Komedie, jako je Past nebo Naše třída.

20.1.2015 | Tamara Pancíř Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout