Jak neotrávit Sněhurku? Stylizovaná rekonstrukce pohádky v novém světle

Jak neotrávit Sněhurku? Stylizovaná rekonstrukce pohádky v novém světle 100%

Rekonstrukce Sněhurky podle Elfriede Jelinek a Roberta Walsera ve Studiu Hrdinů přináší známý pohádkový příběh v novém světle transformace a potvrzuje sílu lásky a odpuštění skrze filosofický diskurs postmoderny.

Zlo jako plíseň pozvolna prorůstá skrze struktury moci. Triumfem se zdá být pak očarování myslivce a pomocí jeho pušky zneškodnění krásy duševní i fyzické v podobě Sněhurky (Ivana Uhlířová). Ach ano, zbytek cti, citu a pravdy v myslivci však ustrne při pohledu na tu nádhernou bytost. Oněmí a zabije místo ní divou zvěř, jejíž teplé srdce donese královně bez srdce (Marta Vítů) jako důkaz, že její největší konkurence nežije. 

V pohádkách ale vítězí dobro a je to tak správně. Postmoderní Sněhurka odhaluje další překvapivé úvahy a vhledy v součinnosti s aktem dneška. Například větou ústy Ivany Uhlířové: “Víš, já ti ale věřím, i kdybys mi lhal.” Mistrovství mimiky Ivany Uhlířové spolu s jejím verbálním projevem a jeho jemnými proměnami již okouzlilo nejednoho diváka. I v této hře dominuje.

Jak moc je důležité věřit? Spíš bychom se měli ptát jak komu? Nelze vůbec nevěřit ani slepě důvěřovat. Přestože v pohádkách vždy vítězí pouze stoprocentní kladné vlastnosti, ve skutečném životě, který umí i pěkně kruté kousky, nikoli bez následků, právě tato čirá esence chybí. 

 “Nevěř té pošetilé pohádce, že jsem zlá, já mám ráda tě!”

Podstatou skutečnosti je totiž fakt, že nic není černobílé. Vnímáme svět barevně i barvitě a každý zcela odlišně. Kolik lidí, tolik názorů a tolik pravd. Takže nakonec víra ve vlastní intuici a moudrost ukáže ten jediný správný směr. A pokud nám druzí lžou, je to jejich problém. Sněhurka je čistá a nebude se pošpiňovat, aby se přizpůsobením stala jednou z mnoha. Čistota ideálů a charakteru nakonec srazí zlou macechu, povedeně zahranou Martou Vítů, do bahna a potupné špíny.

Emancipující se Sněhurku skrze odpuštění a psychologický tlak kolektivního vědomí zbývajících tří figur této známé pohádky režíroval hostující německý režisér Kai Ohrem. Čtyři postavy putují v krouživých obloučcích po pódiu se slovy jako: “Hříchy je třeba smazat… poskoč si jak dítě…” Psychoterapeutické šachy bez pohádky, byť na její motivy, tak rozvlní působivé dialogy ve stylu: “…nedej na úskočný hlas, který ti hřích chce našeptat.” Zůstává otázkou, jak si má asi mrtvola poskočit? Lehce se to řekne...

Sníh, pořád sníh

Hýbou se, popoběhnou. “Jděte si, smrt vás nemine.” Krotká šachovnice postav minimalisticky dotváří verbální verzi. “V rakvi nechat jsem tě měl.” A zdařile fungují i mikrotransformace typu: “Sněhurko, já tě nechápu." "To nevadí, to na věci nic nemění…” Následují širší úkroky protagonistů, až se míhají po celé šířce prostoru před publikem.

Poté dalších sedm “lidí” přinese klády, látku na závěsy a šaty pro převléknutí. Vizualizuje se nám před očima konkrétnější obrys Sněhurky tak, jak ji známe. “Co to je jabko, proti tvářičkám jako jsou tvářičky jako jablíčka.”

V závěru dominují komorně postavené židle a rotující slova usmíření v procesu dokonalého produktu smíření a ozdravení vytrženého násilím z původní stylizace. Výtečně převedené texty Jelinekové a Roberta Walsera uchopil mimo jiné s dramaturgickým přínosem Jan Horák, přičemž mu asistovala Tereza Beranová a Patricia Talacko za výpravu. V rolích prince a myslivce vykračují Kamil Švejda a Jiří kniha.

Nejdříve se možná podivíte nad inovovanou pohádkou bez tradiční struktury, ale když se necháte vtáhnout do hry na stopy ve sněhu a půjdete v nově vyšlapaných šlépějích, na konci se rozhodně nezatváříte otráveně. Spíše naopak, osvěženě.

Názor informuji.cz: 100%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Místo konání: Studio Hrdinů

Další divadelní novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!