Dva tipy z FFF: Violette a Příběh Marie

Dva tipy z FFF: Violette a Příběh Marie80%

Právě skončil 17. ročník Festivalu francouzského filmu, ale vy zoufat nemusíte! Vybrala jsem pro vás dva snímky, které brzy zamíří do české distribuce. Oba zpracovávají silné příběhy napětí mezi lidskou touhou něco velkého a hodnotného udělat a beznadějí, která žádné východisko nevidí. V obou se pozornost upíná k ženským hrdinkám.

Violette, překrásný film o ošklivé ženě, asi k mužskému publiku příliš mluvit nebude, to se nedá nic dělat. Na své si však nepřijdou jen ortodoxní feministky, ale i diváci, které spojuje zájem o francouzský existencialismus nebo žal nad nemanželskými dětmi.

Více než dvouhodinové životopisné drama sleduje nestabilní příběh Violette Leducové – spisovatelky, která byla neustále jakoby ve stínu obdivované Simone de Beauvoir. V titulní roli zazářila  Emmanuelle Devos; nikoli ošklivá, jen s trochu legračním nosem a dobrým „startérem“ emocí – stačí drobet popíchnout a všechno okolo lítá, Violette je prostě ŽENA. Její protipól a objekt milostné touhy, suverénní a chladnou Simone, si střihla Sandrine Kiberlain, s typickým drdolem a výrazem vítězky.

Až vyčerpávajícím způsobem silný příběh, který protkávají citáty z Leducové intimních autobiografií, vás vrátí zpátky do poválečného období, po bok pašeráků, rodících se básníků a dramatiků. Mezi nimi působí charakter Violette Leduc jako zjevení; deprivace z roztříštěného dětství, do nejpikantnějších detailů líčené sexuální zážitky se ženami, temnota vlastní duše, která si nedokáže najít lásku partnera. Violette je náročný film o velké dřině vyhrabávání vlastního sebevědomí z bláta, aby mohlo zazářit jen na malou chvilku veřejného uznání, než člověka pohltí zem znova, už navždy.

Na premiéru si počkejte do roku 2015.

Příběh Marie genderovou rovnost neřeší, jeho téma je o několik úrovní komplikovanější – jak naučit dospívajícího člověka, který od narození nevidí a neslyší komunikovat s okolím? Jeho podtitul by mohl znít Znakovat  do nebe. Neuvěřitelný snímek natočený podle skutečné události je poetickou sondou do života hluchých a hluchoslepých, které však jejich hendikep ani v nejmenším neomezuje intelektuálně, jak soudí veřejné mínění.

Divák zůstává v úžasu nad tím, jak se mladá Marie (Ariana Rivoire) postupně učí znakovou řeč, vyjadřuje své city a zapojuje se do společnosti v klášteře. Právě tam našla osvobozující východisko ze svého temného a tichého vězení; neodbytná jeptiška Markéta (Isabelle Carré) odmítla skepsi matky představené a s vypětím všech sil Marii socializovala.

Zvlášť při posledních scénách, kdy Markéta umírá a Marie její osud sdílí, se divákovi třese země pod nohama. Závěr je bez komentáře; tak silná scéna, jako je Mariino procítěné znakování směrem k nebi, se hned tak nevidí. Je to síla!

Česká premiéra 11. prosince 2014.

Názor informuji.cz: 80%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Filmové recenze

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!