Křehká rezonance (ne)očekávaných klišé filmu My 2

Křehká rezonance (ne)očekávaných klišé filmu My 2 70%

Režisérka Slobodanka Radun prosvítila scénáristické stopy kultovní české prozaičky a scénáristky, Radky Denemarkové barvami všední nevšednosti. Reálný film lidí zotročených kategorizací zkouší sametové úkroky stranou.

Mléčná poetika a rozvrh bytí může v úvodu zmýlit 

Slobodanka Radun, režisérka jugoslávského původu a absolventka pražského FAMU, natočila nový český film podle scénáře oceňované české autorky Radky Denemarkové. Že jim spolupráce zdařile funguje, o tom přesvědčily již divadelní hrou Spací vady v divadle Na zábradlí. Od té doby se divadelní a filmová režisérka Radunová citelně posunula do naléhavějších a vážnějších intimních scén, které sebevědomě a bez zbytečných manévrů vede až ke strategickému konci. Úspěšná spisovatelka Denemarková získala již tři ceny Magnesia litera a mnoho dalších, velmi významných zahraničních ocenění.

Není potřeba být za každou cenu originální, spíše srozumitelní. Pakliže chce režisér něco sdělit, může sáhnout pro hluboký motiv i pomocí jednoduchých prostředků. Klišé také pomáhají ke ztotožnění diváka s dílem. Jako Brailovo písmo. Nelze očekávat, že slepec uvidí bez nápovědy. Příběh se rozvíjí velmi pozvolna a skoro neplyne, o to větší dynamiku získá druhá polovina filmu, která kontrastně ukazuje, jak napínavě lze natočit omšelá klišé typu lovestory, gay a heterosexuální žena. Co vypadá doslova vyčpěle, dokázalo duo znalecky zpracovat s pomocí nápaditě zvoleného scénáře do cukrových mraků. Pláč nad zdánlivě zmařeným životem přesto ukazuje povrchní hodnoty jinak. Velmi citlivě. A skrytě rafinovaně. 

Útěk, pouto, hledání, intenzivní intimita

Dovolená, kdy plyne čas jinak. Dobrý nápad. Komorní příběh tkví v jednoduché zápletce, která však přivede tolik nečekaných zvratů, jako člověk dovede předvést paletu emocí, aniž by je vehementně dával najevo. Protagonistka Ema se v neznámé noci ocitá v bytě svého kadeřníka Tonyho. Jak už se tak u kadeřníků obvykle očekává, Tony je homosexuál, kterého výtečně ztvárnil Ondřej Nosálek. Emu Jana Plodková, která již o svém hereckém talentu přesvědčila vícekrát. Rozdílnost jejich charakterů lze z plátna skoro vdechnout. Přesto si ti dva začnou nacházet cestu blíž k sobě.

Vše umocňuje vizuální zážitek protikladů emocí i strohosti. Ve filmu se dále objeví Milena Steinmasslová a Luděk Sobota v roli rodičů Emy, kteří šílí nikoli pro dceru, ale pro vlastní pověst. A bezcitně manipulují se svým potomkem. Jiří Vyorálek v roli Emina manžela představuje značnou agresivitu, víc se o něm nedozvíme. Jen z náznaků. Mnoho scén vypadá stylizovaně stejně jako postavy, což pomáhá pinkat scénu ke scéně bez zbytečné rozvláčnosti a vypovídá o režijním rukopisu. Časté zvonění mobilních přístrojů obou protagonistů ošlehává linie povrchnosti a rytmy diska. Nešťastné manželství, nebo šťastná samota? Extrémy, zdá se, budí dojem nicoty. Rozhovory v posteli existenci nevyřeší. Anebo? Potřeba jistot, stability a zázemí posouvá postavy blíže k dospělosti.

Oběti v každé době, jen v jiných parametrech

Fakt, že mnozí diváci nepochopí, proč se scénáristické duo nepustilo do ostřejších akcí a svéhlavějšího dramatu, neznamená, že se snímek nepovedl. Tento film skutečně ocení především lidé, kteří hodně zažili. Zejména emocionální rozkoly, frustrace a touhu po smrti. Těm ostatním se mohou některé projevy v chování jevit přehnané. Ale ve skutečném životě by nejednali jinak. Anebo možná ano. To záleží opět na míře EQ. A stejně jako u IQ nelze očekávat, že se všichni zachovají stejně. Proto ta pestrost omračuje. Díky hutnosti zbytečně nic nepitvá, ale odvíjí se svižným tempem. Na škodu možná v případě, kdy vstoupí do příběhu jedna z vedlejších postav, o které se mnoho nedozvíme a jež by zasloužila větší prostor.

Významová rovina pro homosexuální publikum zase až tak nevyčnívá, protože zápletka odkrývá pouze jednu z mnoha možností lidských vztahů. Přesto ukazuje tlustou nit uprostřed mikrokosmu dvou osudů velmi precizně a se znamenitými grimasami. Každý člověk má právo prožívat emoce odlišně. A to, že právě neječí, neznamená, že se necítí zoufale nebo šíleně. I proto se zdá scénář při prvním průklepu strohý, při druhém lze vypozorovat záměrné zploštění a úsporu. 

Co je konvečnost? Jak vypadá homosexuál? Tvůrci zvolili nejrozšířenější typ gaye, tzv. salonního páva, kterého obvykle nalezneme často ve společnosti. Možná by stálo za úvahu zkusit napříště ukázat publiku, že existují i další profily z řad homosexuálů. Osvěta stále chybí. Mnoho mužů i žen žije standardně jako jiné heterosexuální páry, jen se nevyskytují příliš často na očích veřejnosti. Zkreslená představa, že jiná sexualita rovná se přílišná jinakost, také kosí rozmanitost. Ano, zfilmovat jemné nuance vztahu mezi dvěma ženami vypadá příliš složitě, ale může to být výzva. Aktuálně se mihne “něco na tento způsob” v novém seriálu Jana Hřebejka “Na vlastní oči”. Takové rozměry vztahů, i propracovanější, česká loužička stále ještě postrádá. Výborně se podařilo vztahy s odlišnou sexualitou zpracovat například v jednom z dílů Soukromých pastí

Přesah času a jistá rozmařilá subverzivnost

Pokud pocítíte nudu nebo náznak grotesky, pak vyčkejte do konce. Příběh na mě působil dojmem, že právě takový záměr autorský tým zosnoval, aby přiměl diváky k zamyšlení a zároveň je vpil do děje. Ano, díky krotkým a zamlženým situacím film procítíte. Vizuálně nápadité. Psychologicky trefné. Přesto by se našlo sem tam i několik málo nepovedených momentů. Zejména spíše technických.

Například scéna, kdy padá Ondřej Nosálek coby homosexuál Tony do agonického spánku po příchodu z opulentní pijatiky domů, a Jana Plodková v roli Emy se mu snaží pomoct a umýt ho, když ho konečně dovalí do postele. V následném střihu uzříme Tonyho oblečeného v boxerkách. Pyžamo nebo “na adama” by vypadalo věrohodněji. Až na podobné “detaily - odpadlíky” se povedlo kompaktní komorní drama udržet celistvě. Za zkušeným střihem najdeme Jiřího Brožka. Hudebně podbarvil vztahové zápletky Jan P. Muchow.

Jestli máte chuť jít do kabaretu, počkejte raději, až dostanete tu správnou náladu - lehce melancholickou a plnou očekávání. Anebo raději nic nečekejte, nadšení vás nemine.

Názor informuji.cz: 70%

Kdy a kde dávají film: My 2

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Podobné filmy

Filmové recenze

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!