Sedláčková si už v prvních minutách prostě neodpustí tu populární větu, že "Václav Havel byl dítětem se stříbrnou lžičkou v puse", která tak přiléhavě charakterizuje naše české pokrytectví a závistivost. Co byl však Havlův život? Byl skutečně jeho nebo jej zcela věnoval nám – i těm, co se narodili už do svobody?

Ani dokument posléze dokazující, že právě na pohodlí sebe samého Havel celým svým životním dílem rezignoval, ba řídil se podle hodnot tak vysokých a tajemných, že si je dnes ani nedokážeme představit, natož aby je někdo veřejně reprezentoval, tak přece nechá ze sálu mnohé diváky odejít s hořkou pachutí na rtech… Pokud ovšem vůbec nějací dorazí – na první popremiérové projekci, 20. listopadu, sedělo v Malém sále pražské Lucerny pouhých 15 lidí. Smutné.

Snímek Život podle Václava Havla chronologicky sleduje život básníka, dramatika, esejisty, občanského aktivisty, politického vězně, chartisty a prvního polistopadového prezidenta, od činnosti jeho prarodičů až po Havlovu druhou (třetí…desátou?) tvůrčí mízu při natáčení Odcházení pod jeho režisérským vedením, poslední setkání s tibetským Dalajlamou a náhlou smrt v přítomnosti sester boromejek.

Forma je asi pro mnohé dost nečekaná; žádní historici, kamarádi, rodina, politici, kteří by na Havla vzpomínali. Uslyšíte jen duet Havel – Sedláčková, který se stará o celé vyprávění. A funguje to opravdu dobře; mnohá fakta, která jsou nám už třeba přirozeně známá, určitě ocení zahraniční publikum nebo školní projekty.

Tento filmový portrét totiž vznikl jako historicky první mezinárodní koprodukce České televize a francouzsko-německé televize ARTE. Mnohé scény jsou českému publiku určitě povědomé z dokumentu Občan Havel, převážně ty, které se týkají porevolučního vývoje a rozpadu Federace.

Mimoto se ale ve filmu objevují Havlovy unikátní materiály z dětství, které jsou tím pádem zpátky doma z výletu do Anglie, na který vyrazily roku 1988, když je Havel půjčil BBC. Soukromí otevřel Václavův bratr Ivan i jeho druhá životní partnerka Dagmar.

Vynikající scény jako z panoptika totální absurdity normalizačního sledování manželů Havlových zprostředkoval amatérskou kamerou Andrej Krob. A při sledování dialogů z jeho her adaptovaných za normalizace nejen ve Francii a Německu se můžeme marně ptát, proč si Havel raději nezvolil spokojený a profesně úspěšný život v zahraničí namísto trápení a boje na domácí půdě, kde jej stejně ani bezmála 3 roky po jeho smrti nenechají v klidu odpočívat...

„Jde o příběh ojedinělý, má rysy absurdity, pohádky, tragédie i komedie,“ říká o svém životě v závěru filmu Václav Havel. Ačkoliv už nemůže tento biografický dokument sám posoudit, myslím si, že je to docela výstižné shrnutí filmu Život podle Václava Havla.

Kdy a kde dávají film: Život podle Václava Havla

21.11.2014 | Tereza Pavelcová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout