Romantická zpěvohra o třech jednáních, která se zakládá na dějinné události, dánské christianizaci pohanů z německé Rujány roku 1168, má však ještě svůj vnitřní rozměr. Tím je milostný trojúhelník, ve kterém nikdo není jednoznačně bílý ani černý – trojúhelník rozervaných hrdinů, kteří stojí jednou nohou v romantice konce 19. století a druhou už už vcházejí do moderny.

A právě tento intimní příběh za kulisami „objektivních dějin“ je v nové inscenaci zdařile vytažen do popředí. Důležitá psychologie postav je mimořádně povedená i díky skvělému obsazení a formě sólistů. Divák je navíc chapadly opery vtažen do centra dění i díky inovativnímu přístupu ke scénografii s iluzí vodní hladiny otevřeného moře (Pavel Svoboda), světelnému designu (Daniel Tesař) a videoprojekci v závěrečném vyvrcholení – pádu slovanského chrámu na mysu Arkon alias potopení nákladní lodi (studio Lunchmeat). V neposlední řadě odvádí skvělou práci orchestr i sbor, který využívá své dynamické možnosti na maximum - jejich burácení nás vrhne přímo do válečné vřavy.

Vynikající „světice“ Helga (Dana Burešová) stojící mezi dvěma muži – snoubencem Absalonem (Roman Janál), militantním křesťanem a vášnivým Dargunem (David Szendiuch), vyznavačem kultu slovanského bůžka Svantovita a otcem jejího dítěte. Burešové patří symbolicky celý prolog (předehra opery samotné), ve kterém prožívá drama své vnitřní rozpolcenosti mezi kostnatou morálkou a pravou láskou, mezi povinností ke svému otci a na druhé straně svému dítěti. Po zbytek čtyřhodinové opery je jen latentně přítomná „za závěsem“, kde lehce proplouvá jakožto ta, která jako jediná získala život – poznala, že leží v lásce a ne v moci a slávě.

Z dalších obsazených je třeba jmenovat Alžbětu Poláčkovou (Margit) a Aleše Brisceina (Jaroměr), kteří se po letní Rusalce znovu scházejí na prknech Národního divadla, a jedinou téměř jednoznačnou „záporačku“, krutou a vypočítavou Radanu – Evu Urbanovou. Ta má ale pro celkový narativ spíš okrajový význam, přestože její výkon v emocionálně vypjaté roli je skvělý.

Celkově se Pád Arkuna povedl, ale trochu zarážejícím se zdá být, že při premiéře zůstal velký počet míst neobsazen navzdory veškerým snahám o publicitu představení ještě před premiérou. Je tedy otázkou, zda si své posluchače časem získá, přeci jen, není to žádná „odpočinková záležitost“. :-)

11.10.2014 | Tereza Pavelcová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout