Lidé jako obehrané desky v Divadle Petra Bezruče

Lidé jako obehrané desky v Divadle Petra Bezruče80%

O slovo se opět přihlásil podzim a s ním i začátek další divadelní sezóny. Ostravské Divadlo Petra Bezruče tu svou započalo uvedením prokrastinační grotesky Klub outsiderů z pera Felicie Zeller.

Tvorba současné německé dramatičky cílí především na sociální nešvary trápící dnešní západní svět, nejinak je tomu i v případě recenzovaného kusu, který poukazuje na pokrytectví a jen zdánlivou efektivitu programů pro nezaměstnané. Rázem se tak společně se sextetem ústředních postav, tvořících uměle vytvořenou pracovní skupinu nemající ve skutečnosti nic na práci, ocitáme v omšelé kanceláři vybavené kopírkou a laciným korejským počítačem.

Aktuální a bez zbytečné agitace zpracované téma skrz naskrz „obyčejných“ lidí zakleslých v součástkách byrokratického soukolí ale není pro inscenaci až tak nosné, jak by se mohlo z předcházejících řádků jevit. Dennodenní, neměnné a až rituální rutinou nasáklé docházení do stejně fádní místnosti je určitě motivem univerzálnějším a daleko přesahujícím svět postižených stigmatem nezaměstnanosti. Zmíněný stav neustálého stereotypního střídání dní slévajících se do jednolitého bezčasí je zde krásně vyjádřen i praktickou neexistencí tradičního dramatického oblouku.

Podstatnější dramatičtější vývoj absentuje i v případě samotné šestice protagonistů. I na strnulém nebi plném líných obláčků se ale znenadání čas od času objeví netušená bouřka. Každá z postav si tak prochází pevně ukotvenou a zřetelnou katarzí, která se o pár chvil později bez výraznější ozvěny vytrácí jako vlna v oceánu. Uvedená křivka, kdy se počáteční stav i přes otřesy podobá stavu finálnímu, v mnohém dává vzpomenout na loni uvedeného Strýčka Váňu. Lidé tak připomínají jednou z postav zmíněnou obehranou desku – na jednom místě zaseklou a neschopnou učinění výraznějšího posunu. Zajímavě je tento prvek zakomponován i do trhané a na repetici často postavené řeči postav

A jsou to právě také jednotlivé komické figurky kanceláří spojeného „klubu“ a jejich neustávající - tu vtipné, tu svíravě mrazivé - dialogy a monology, na nichž celá inscenace stojí a padá. Jedná se o skutečně pestrou paletu, ve které se zračí mnoho (nejen) pro současnou dobu signifikantních archetypů chování. Kdo by třeba neznal alespoň jednoho člověka, který má kamaráda, který má kamaráda, který... Nebo známého, který by (!) mohl udělat ono a ono, ale v konečném důsledku zůstane jen u tolik vzývaného by.

Inscenaci na vyznění přidává i maličký prostor komornější Márnice, ve které v Bezruči úvodní titul rozběhnuvší se sezóny představili a ve které jediné gesto či výraz tváře nepřichází na zmar. Naštěstí. O hereckých výkonech by se totiž dalo mluvit v superlativech, konkrétně v případě už zabydlených členů souboru. Lukáš Melník, Ondřej Brett, Pavla Gajdošíková, Markéta Haroková a Marcela Čapková hrají – jako už několikrát předtím – první ligu. Z celé mozaiky tak vyčnívá pouze nováček Vojtěch Říha, na kterém lze vidět, že ještě potřebuje čas, aby se se svými hereckými kolegy sžil naplno.

Názor informuji.cz: 80%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Fotografie k článku

Lidé jako obehrané desky v Divadle Petra BezručeLidé jako obehrané desky v Divadle Petra BezručeLidé jako obehrané desky v Divadle Petra Bezruče
 

Mohlo by se ti líbit...

Místo konání: Divadlo Petra Bezruče

Další divadelní novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!