Po nevydařené a temné minulosti se lidské společenství, sídlící na oddělené náhorní plošině, rozhodne žít zcela jinak. S vládnoucí radou Starších prožívá tato komunita každý svůj den ve zdánlivé idylické harmonii bez projevů násilí, sociálních odlišností a strachu. 

Bez emocí a vzpomínek

V této zlaté kleci však chybí emoce, láska a vzpomínky na dějiny, které nikdo z komunity nezná. Tedy kromě jejich nositele  - takzvaného Dárce. Toho si zahrál tradičně skvělý Jeff Bridges, kterému i tato role rozpolceného starého muže výborně „sedla“.

V unifikovaném společenství budoucnosti, kde mají všichni shodné domy, stejné dopravní prostředky, majetek i ničím nevybočující city, rozhoduje vládnoucí skupina nejen o zařazení malých dětí do jednotlivých rodin, ale také o povolání dospívajících a jejich životech.

Výjimečné poslání není výhrou

Mezi nimi je zcela unikátní zaměstnání mladíka Jonase v podání Brentona Thwaitese. Je mu přidělen post Příjemce, který se má dozvědět od Dárce necenzurované lidské dějiny. Na základě nových informací od Dárce Jonas začíná postupně chápat, že zdánlivá komunitní idylka je ve skutečnosti hrozivou diktaturou bez svědomí a zábran.

Mix Hostitele a Vesnice

V novém snímku od nepříliš známého režiséra Phillipa Noyceho se rozehrává multižánrový koktejl vědecké fantastiky, romance a postapokalyptického drama, s občasnými prvky, odkazujícími na Orwelův román 1984. Děj  filmu, natočeného na motivy knihy od spisovatelky Lois Lowry z počátku devadesátých let, je pak jakýmsi dějovým mixem Hostitele, Divergence, Vesnice a Stepfordských paniček.  

To však snímku neubírá na zajímavosti, neboť tvůrcům se do děje podařilo dobře přenést zajímavou hlavní myšlenku z knihy. Ta zní, zda může bez lidské zlé stránky (brutalita, vraždění, chamtivost) existovat i a ta dobrá (láska, tolerance, radost) v umělém prostředí téměř nacistické totality. V protředí, kdy každý člověk musí být zcela stejný, neboť mu to nařizují konvence a umožňuje povinná každodenní dávka narkotizujících látek!

Místo ráje peklo?

Postupné prozření hlavního hrdiny z letargie bez emocí, přes začínající lásku ke své kamarádce, kterou hraje Odeya Rush, je ve snímku zajímavě ztvárněno pomocí postupného přechodu z černobílého formátu v postupné probleskávání barev, až po zcela barevný film. Tím je zároveň demonstrováno i „procitnutí“ Jasonova omámených smyslů do normálního stavu.

Přestože jde v případě Dárce o mnohokrát omílanou variaci na téma, jak se hodní teenageři rozhodli vzepřít zlým rodičům a společnosti, film rozhodně dějově ani jinak nenudí. Jeho krátká stopáž uteče jako voda v řece.

Umírněné sci-fi pro ženy

Mnoho z diváků také snad donutí k zamyšlení nad některými stránkami lidské společnosti. Nejedná se o typické sci-fi se spousty efektů a akce, ale z tohoto důvodu se bude film líbit i většině žen.

Průměrná kamera, která neurazí, je v Dárci doplněna nevyváženými hereckými výkony. Zatímco hlavní představitel Thwaites je nevýrazný a jeho roli charismatického rebela mu nelze uvěřit, k ostatním z hlavních představitelů nelze mnoho namítat.

Například Katie Holmes zcela vystihla roli Jasonovy chladné matky, která nechápe, že se chlapec začíná bouřit. Dobrý herecký výkon podává i sympatická Odeya Rush, kterou zřejmě čeká nadějná herecká budoucnost. Další herci ve snímku nejsou příliš výrazní.

Katie Holmes, Alexander Skarsgard - Photo © StudioCanal / David Bloomer

Excelentní Streep a Bridges

Všechny představitele však zastiňuje výborná ústřední dvojice Bridges a oscarová Meryl Streep, která se představuje v roli slizké velitelky společenství, bez špetky lidského pochopení i a pochybností. Oba herci svými výbornými výkony zcela zastiňují zbytek hereckého „ansáblu“.

Výborný začátek, horší konec

Co se týká scénáře k filmu, má dobrý začátek a výborný střed, ale nepříliš povedený konec. Skvělé je například počínající představení komunity, kde je vše zdánlivě „růžové“ a její postupná přeměna v téměř hororové místo, kde jsou bez slitování vražděni ti, kdo se vymykají ať svým vzhledem, špatným zdravím nebo „nesprávným“ názorem.

Výborně ztvárněno je také postupné předávání vzpomínek Jasonovi, stejně jako jeho počínající chápání souvislostí a změna jednání, průměrně pak romantická linka mezi ústřední dvojicí.

Časté nelogičnosti v ději

Bohužel v rámci děje najdeme do očí bijící nelogičností. Například o utajeném poslání Příjemce si v komunitě cvrlikají i vrabci na střeše. Stejně podivné je i poněkud příliš naivní ladění snímku. To se nejvíce projevuje v jeho poslední, asi 20minutové, části, která je nejen těžko uvěřitelná, ale je doslova skvrnou na jinak podařeném díle s velmi lidským poselstvím. Svou roli zde zřejmě bohužel mělo zaměření filmu na diváckou věkovou skupinu kolem 13 let.

Dobrý film kazí naivita a závěr

Konec snímku, stejně jako horší herecký výkon hlavní postavy, i nevelká originalita scénáře ubírají na lepším hodnocení jinak velmi povedeného filmařského díla, které stojí za zhlédnutí.

Líbit se bude asi především mladším dívkám a ženám, ale pokud nebudete očekávat příliš, neurazí ani ostatní. Nesnášet ho pak budou skalní příznivci akčních temných sci-fi a fantasy. V případě Dárce jde totiiž o zcela jiný žánr. Ve svém naivně nepříliš nápaditém hávu totiž klade znepokojující otázku: Jak velkou cenu má láska, tolerance a lidský život?

Kdy a kde dávají film: Dárce

12.9.2014 | Petr Koutský Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout