Padání asteroidů za bílého, parného a slunečného odpoledne. Přesně tak se dá vystihnout vystoupení dánské kapely The Asteroids Galaxy Tour, která i přes otupující vedro dokázala publikum osvěžit sprškou asteroidů a nadobro si ho tak získat. Vše díky energické frontmance Mette Lindberg, která poskakovala po pódiu nehledě na sálající slunce. S koženými kraťasy, červenou podprsenkou, černým průhledným tričkem, kšiltovkou a teniskami vypadala jako postava ze sci-fi filmu ze sedmdesátých let.

Asteroidi, kteří se proslavili díky Stevu Jobsovi, který si vybral jejich skladbu k reklamě na iPod Touch, si dokáží nenásilně získat vaši pozornost. Pak už jen stačí zaposlouchat se do vesmírného mixu popu, elektroniky, soulu, jazzu a rockového retra. Já osobně jsem cítila hlavně retro, které mě bavilo. Bavil mě i neobvyklý a výrazný hlas zpěvačky, který mi připomínal kňourání, ale ne v pejorativním slova smyslu. Kapela zní trochu jako americká elektro-rocková skupina Awolnation. 

Po Asteroidech přišel jiný třesk, a to výbuch emocí v podobě Charlese Bradleyho, amerického zpěváka ztělesňujícího současný soul a funk. Zpěváka, který vám připomene hlasem Jamese Browna a zvukem šedesátá léta. Ale má ještě něco navíc. Nese si s sebou nelehký a strastiplný život, který prostupuje i všechny jeho silné písně. Ale nic už si z minulosti nedělá, užívá ji jako inspiraci a sálá z něj štěstí, které rozdává všem okolo. Dá se říct, že si koncert užíval stejně, možná ještě víc, než diváci. I přes svůj pokročilý věk je to neuvěřitelný showman a rošťák. V instrumentálních partech složených z trumpety, saxofonu a jiných jazzových nástrojů, předvádí sexy, pomalé a svůdné tanečky, při kterých je vidět, že ho jeho hudba prostupuje skrz na skrz.

Velké černé afro. Černá zdobená košila, poté béžová na zádech s diamantovou lebkou a masivní prstýnky. Hned mi bylo líto, že focení je povoleno jen VIP fotografům. Charlesova hudba byla živá, plná pozitivní energie, lepší než jakékoli kafe či povzbuzující droga. Jeho texty jsou drásavé a pravdivé. Jeho nakřáplý hlas jakoby poznamenaný životem mi rezonoval v uších, v hlavě i v celém těle. Asi nejpůsobivější byl však Charlesův zanícený výraz při každé písničce. Zpíval, jako by to mělo být naposledy, jako by znova v tu chvíli na pódiu prožíval to, o čem právě zpívá - tedy svou smutnou minulost.

Předtím, než začal zpívat jednu z nejkrásnějších soulových básní a dle jeho slov svou nejoblíbenější píseň, řekl: ,,Hledáte opravdovou lásku, nebo jenom chtíč? Pravá láska je pro mou duši, pravá láska je pro mé srdce.“ Na konci koncertu sestoupil se slzami v očích dolů z pódia, překročil bariéru a začal se objímat s jednotlivými diváky v publiku. Celá scéna byla jako z filmu, dojemná a těžko uvěřitelná, ale přesto krásná.

19.7.2014 | Alžběta Čermáková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout