Palindromes: Už je čas točit debutovou desku

Palindromes: Už je čas točit debutovou desku 

Kdyby se Francouz Xavier kdysi v Paříži nezamiloval do krásné Češky a neodjel za ní do Prahy, Palindromes by nejspíš nevznikli. Energická indie-rocková kapela ve složení Xavier Andrieu (36), Břetislav Oliva (38) a Ondřej Krečmer (32) se po třech letech vystupování v pražských klubech nachází před důležitým krokem ve své kariéře. V srpnu se začne točit jejich první deska. A kdo ví, třeba vyjde pod ochrannou rukou jednoho hudebního vydavatelství...

Ale nepředbíhejme. Zatím se kapela potýká třeba s tím, že Češi nevědí, co si mají představit pod pojmem shoegaze, a ani u indie rocku nejsou moudřejší. „Zjistil jsem, že tady hudební žánry znamenají něco jiného než ve Francii. Třeba i obyčejný pop vnímáte jinak než my,“ říká Xavier, který je otcem celého projektu. Právě na jeho sólové Perpetuum mobile Palindromes navázali.

Jací jsou Češi z pohledu Francouze?

Xavier: Myslím, že jsou klidnější. Je to tu pomalejší, což mi vyhovuje. Jen bych chtěl, aby lidi víc reagovali na koncertě. Často jsou vzadu a nic neříkají. Je to jiná atmosféra, ale taky jak kdy.

Břetislav: Jestli to není tím, že máme samý valčíky. Valčíky už dneska moc lidí netančí. (úsměv)

Ondřej: Že jsou chladnější, to mi říkal už několikrát.

O Češkách se říká, že patří k nejkrásnějším ženám na světě, Francouzky zase mají svou eleganci a šarm. Které jsou tedy hezčí?

Xavier: Francouzky jsou určitě složitější. S Češkami to není tak komplikované, my jsme fakt složitý národ.

Ondřej: Ale zase Xavier není typickej Francouz, oni jsou všichni takoví patrioti, málokdo umí anglicky... Taky mi říkal, že by ve Francii neměl tolik času na muziku. Musel by víc pracovat.

Xavier: Je to pravda. Já jsem ani nechtěl zůstat v Paříži, vyhovovalo mi, že jsem potkal Češku a odstěhoval se za ní. Ale je to náhoda, že jsem zrovna v Česku. Kdybych tehdy potkal Italku, možná bych dneska dělal hudbu v Itálii.

Palindromes vznikli v roce 2011. Jak jste se dali dohromady?

Ondřej: Xavier si tady najal zkušebny a potom je pronajímal ostatním kapelám. My jsme tam tehdy zkoušeli s Trafficem (Traffic Jam-Praha). Já jsem ho tam jednou potkal a on si zrovna dělal to svoje Perpetuum mobile. Tak jsem ho oslovil, jestli nedáme něco dohromady. Že bych bubnoval a on by se mnou hrál na kytaru. Domluvili jsme se na jeden den, šli jsme si zahrát a už jsme u toho zůstali.

Xavier: Protože je skvělý bubeník! Moc dobře se mi s ním hraje. Pak mi někdo řekl, že Břéťa nic nedělá, což nebyla pravda, protože měl pět kapel (smích). Tak jsem ho pozval na zkoušku před koncertem, měl jsem sólo koncert někde v kavárně a řekl jsem mu, že bych chtěl vyzkoušet svou show. Ale samozřejmě jsem měl takový nápad, že pokud se mu to bude líbit, začneme spolupracovat.

Břetislav: Tam bylo dobrý, že jsme začínali zkoušet a poslali jsme nějaký Xavierovy věci do soutěže v rámci Sázavafestu. Dostali jsme se do nějakýho užšího finále, kde hlasovali fanoušci, a my jsme v tý době měli na facebooku asi jednoho fanouška, takže jsme se neumístili. Ale potenciál tam byl od samýho začátku. A hlavně co je u tý kapely skvělý, že jsme si hned sedli zvukově. Mě hrozně bavilo, jak Xavier pracuje se zvuky, jakým způsobem dělá muziku, aranžuje věci... Pro mě to bylo velký překvapení, protože u nás to na takový úrovni nikdo nedělá. Velmi mě to zaujalo a i přes zaneprázdněnost nejhoršího kalibru jsem si řekl, že tohle je projekt, kterej má fakt smysl.

Perpetuum mobile mi na poslech připadalo mnohem smutnější než Palindromes. U těch to nejde tak poznat...

Xavier: Zatím ne, ale tohle bych chtěl přidat, protože tam něco chybí. Když skládám hudbu, používám smyčky. Na koncertech je ještě nepoužíváme, aby to bylo jednoduché a praktické. Doufám, že eventuálně je začneme používat i naživo, protože je to dimenze hudby, která tam ještě chybí. Ale uvidíme, krok za krokem. Zvuk bude plnější a barevnější. Hrajeme docela energicky a já bych chtěl ukázat, že některé skladby jsou smutnější, než se zdá.

Texty jsou opravdu docela depka, nešťastná láska střídá beznaděj a ironii...

Xavier: Asi jo, texty nejsou moc veselé. Ale nikdo to zatím nepozná.

Břetislav: Je to docela zvláštní, protože já znám Xaviera jako jednoho z nejveselejších lidí. Pro mě jsou ty texty svým způsobem básně. Je to nějakej druh vyjádření, kterej se k tomu hodí a nemusí to vždycky nutně být tak, že člověk v tu chvíli prožívá to, o čem píše. Prostě čerpáš z nějakých zkušeností z minula. A ono to občas může být i tak, že člověk potřebuje doplnit slova do hudby, která už existuje. Třeba když jsme dělali More specifically about leaving, tak jsme do toho vykradli Book of Tao, což je taková filozofická kniha o nehybnosti věcí a o tom, že všechno nějakým způsobem plyne z nějakýho neurčitýho začátku do neurčitýho konce.

A ostatní texty vycházejí z nějakých konkrétních zkušeností?

Xavier: Všichni by chtěli vědět, jestli je to autobiogragické, ale je to složitější. Nějaké nápady můžou být, ale to neznamená, že všecko je. Když člověk něco píše, tak je to o pocitu. Mohl bych všechno vysvětlit, ale nevím, jestli vůbec chci, protože je možná lepší, když si na to každý udělá svůj názor... A i pro mě se významy textů mění.

Břetislav: Koneckonců i název kapely směřuje ke hraní si se slovy a významy. De facto všichni jsme palindromy, protože naše DNA má palindromatickou strukturu. Takže si nás přečteš stejně od konce jako od začátku v rámci genetickýho kódu. Mně ten název přišel hodně zajímavej. Je inspirovanej Andrewem Birdem, ten hodně používá slovo palindrom. A právě jeho videoklip k písni Imitosis, kde šílenej vědec animuje brouky a dělá na nich různý pokusy, nás s mojí ženou tak dostal, že nás napadlo, že tohle by byl dobrej název pro kapelu. A vždycky se mi to líbilo, protože palindromy v češtině jsou neuvěřitelně srandovní. Třeba „kobyla má malý bok“, „Ital klátí“, „idol z lodi“, „je blbej“, „jelenovi pivo nelej“ a můj nejoblíbenější je „kuna nese nanuk“.

Xavier: Andrew Bird je úžasný americký umělec a používá právě ty smyčky, hraje na housle a na kytaru. Pro mě je důležitý v tom, že používá stejné metody při skládání hudby jako já. A líbilo se mi, že s tím názvem přišel Břéťa, že to není můj název. Protože to není jenom moje věc. Samozřejmě jsme mohli pokračovat jako Perpetuum mobile, ale nový název je lepší, protože tohle je kapela.

Břetislav: Myslím, že Perpetuum mobile se hodně hodí k projektu, kterej dělal Xavier sám, všechno sám aranžoval...

Že on byl perpetuum mobile?

Břetislav: Přesně tak. Jakoby nekonečná smyčka. Nemůžeš vymyslet perpetuum mobile, to je fyzikální nonsens, ale u zvuku to jde. Tam můžeš ty smyčky udělat tak, že to je perpetuum mobile, který živí samo sebe a jede si nějakým samospádem.

Xavier: Krok za krokem se vrátíme do toho zvuku, je to můj cíl. Až budeme mít lepší podmínky na koncertech, víc času se připravit, tak bych chtěl mít trochu složitější vybavení...

Ondřej: To už bude tak na náklaďák.

Břetislav: Tak před deseti lety to byly obrovský krabice, ale dneska to jsou takový malinký věci, který člověk ovládá kliknutím nohou. Už takhle jich stěhujeme spoustu, pár navíc se v tom ztratí. A hlavně už budeme mít ty bedňáky. To ti Xavier zapomněl říct, že náš cíl není být slavnej, ale mít bedňáky, který nám to budou tahat do toho třetího podzemního podlaží a nazpátek. (smích)

Xavier: Je to pravda, já nedělám hudbu proto, abych byl slavný, ale můj cíl je jen mít lepší podmínky a hrát dobře a víc.

Ondřej: Mít lepší koncerty.

Hráli jste už s nějakou známou kapelou?

Ondřej: Pro kluky je známá, pro mě teda ne – Joan of Arc, prý to jsou nějaký hvězdy.

Břetislav: Známou nevím, ale hráli jsme s Vložte kočku. To bylo docela zajímavý vystoupení, hráli jsme v takový neuvěřitelný dědině na zapadlý Vysočině – Borová u Poličky. Nádražní budova na úplně miniaturním nádraží, in the middle of nowhere, kde lišky dávaj dobrou noc. A právě tam na Půdě (hudební festival) to byl fakt bizarní prostor. Vložte kočku se tam sotva vešli, vedle toho našlapáno divákama... To byl jeden z nejlepších koncertů, který jsem zažil. A hlavně na tom místě! Většina kapel z Prahy by tam přijela a hned by to zabalila a jela pryč, jako co to je za díru s buranama. A oni tohle vůbec neřešili a zahráli naprosto skvěle.

Xavier: Vložte kočku jsou zajímavý příklad, protože to je první česká kapela, která mě fakt překvapila. Českou hudbu moc neposlouchám, nechodím často na koncerty. A jednou mi Ondra řekl, že hrajou v Klubovně a že to je super kapela. Dorazil jsem a byli skvělí. Podle mě nejlepší česká kapela naživo, fakt jsou úžasní.

Xaviere, říkal jsi, že už tě nenapadají texty ve francouzštině. Čím to podle tebe je? A není to škoda?

Xavier: Já vím, že kdybychom chtěli mít větší úspěch, tak bych musel psát francouzsky, protože Češi mají rádi francouzštinu. Ale sorry, nedělám hudbu pro úspěch. (úsměv) A už dlouho píšu jenom anglicky. Ale možná budeme mít v textu poprvé i pár českých slov.

Břetislav: Já si myslím, že to není tak, že by Češi nutně potřebovali francouzštinu. Ve francouzštině je úplně jinej druh pocitu. A ta jedna naše píseň (Impatience), co je francouzsky, je trošku jiná než ostatní. Doufám, že Xavier není natolik přesvědčenej, že rozhodně nebude dělat věci ve francouzštině. Mně se to líbí, francouzština je úžasně zvukomalebná a rockový hudbě dává úplně jinou dimenzi.

Xavier: Ale mám nápad na francouzský text. Na konci koncertu někdy hrajeme francouzský rap (MC Solaar – Nouveau Western).Je to zatím jenom sranda, přídavek. Bavíme se, hrajeme jednoduché beaty, jednoduchou basu, jednoduchou kytaru a já rapuju ten text. Ve Francii totiž máme tradici, že kultovní kapely používají singspeak. Není to mluvení, není to zpívání, ale něco mezi. A já bych to chtěl taky udělat, ale správně – složit vlastní a pracovat na něm.

Nepomáháš si občas při psaní textů francouzskými slovy přejatými do angličtiny? Třeba „words that I detest“ (This romance) nebo „grandeur“ (Gloria)?

Xavier: Když píšu anglicky, tak i myslím anglicky. A samozřejmě dávám hodně pozor, protože vím, že Francouzi mají tendenci používat anglická slova, false friends, která zní stejně. Takže když píšu něco, co zní francouzsky, řeknu si: „Proč to píšu? Je to správně?“ Ale zrovna Gloria má úžasně zajímavý text. Byla to veselá náhoda. Psal jsem text pro svou bývalou kapelu, ale zpěvák o něj neměl zájem, tak jsem si ho nechal pro sebe. A dlouho jsem hledal refrén, protože já neumím vymýšlet refrény (smích). Smysl Glorie je „romanticizing failure“ (idealizování selhání). Když píšu, schovávám si kusy textů a slova, která nakonec nepoužiju. Měl jsem někde „a glimpse of glory“. Chtěl jsem to použít a když píšu anglicky, skoro všecko googluju. Tak jsem googloval „a glimpse of glory“ a našel jsem něco úžasného. Článek v New York Times o smrti Charlese de Gaulla. Šlo to úžasně se smyslem Glorie a na konci bylo „a glimpse of glory, a shiveur of grandeur“. To napsal Charles de Gaulle ve svém článku o Napoleonovi. Moc se mi to líbilo, tak jsem z toho udělal refrén Glorie.

Představuje něco ta projekce, která běží za vámi na koncertech? A co ty „košíčky“ na letácích?

Břetislav: To jsou lampy v zesilovači. Fotky fotil náš kamarád Aleš Sládek, výbornej fotograf. Xavierovi se hodně líbily, tak jsme si říkali, že bysme je rádi použili jako projekci. Myslím si, že se k tý hudbě hodí. Většinou, když mají kapely projekce, tak jsou takový hodně dynamický, až to odpoutává pozornost od samotný kapely. Myslím, že ta statičnost je v tomhle případě dobrá.

Xavier: Stejné fotky používám i na plakáty. Hodně se mi líbí, co Aleš nafotil. Chtěl bych je mít i v bookletu desky, protože jsou fakt úžasné.

Jak to vypadá s deskou?

Xavier: Musím domluvit studio. Jsme hotoví, máme dost skladeb a časově je to ideální. Snad budeme točit někdy v létě. Chtěl bych natočit to, co máme na našich dvou demech, a přidat dvě tři skladby, které už dlouho hrajeme naživo. A vím, že ta dema už jsou stará, naživo hrajeme mnohem lépe. Už je čas točit debutovou desku.

A už víte, jak se bude jmenovat?

Xavier: Já vím. Ale ještě jsem jim to neřekl (úsměv). Bude to All in good time. Pokud budete souhlasit. Je to o trpělivosti a taky to jsou slova z Mignonne – all in good fun, all in good time. Nevím sice, jestli bude Mignonne na desce, to je jiná otázka. Je pro mě spíš B-side, ale natočíme ji. Pohádáme se až později (smích). Protože já bych chtěl mít krátkou desku, nechci patnáct skladeb. Abychom měli to úplně nejlepší.

Ondřej: Natočíme všechno a z těch dvanácti vybereme jedenáct nejlepších.

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Fotografie k článku

Mohlo by se ti líbit...

Rozhovory

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!