Původní myšlenkou bylo vytvořit prostor, alternativní klub, křižovatku tvoření, místo pro vzdělávání, komunikaci, objevování a poznání. Je v podstatě jedno, zda by se jednalo o tvorbu výtvarnou, hudební, filmovou, důležité bylo, že kluci chtěli vytvořit místo na setkávání lidí, kteří nechtějí žít omezeně, bez nápadu, prázdně. A to se jim po pravdě podařilo.

Když vstoupíte do kluturního klubu Kabinet, tak na Vás nejprve dýchne otevřený prostor a pocit všudypřítomné svobody. Horní část kulturního stánku je rozdělena do tří částí - prostor pro kuřáky, nekuřáky, místo pro veselé hráče fotbálku. V kuřácké části bývá v koutku umístěné podium pro jednoho až dva muzikanty, v místnostech jsou nejen židle k sezení, ale i křesla pro domácí pohodlí. Prostor pro kuřáky a nekuřáky rozděluje tzv. knihotoč. Není to obyčejná knihovna s určitým pořadníkem. Naopak. Chceš číst, vybereš si knihu, třeba si ji vezmeš i domů a za čas ji zas vrátíš. Čili žádné zapisování kdo, kdy si co vypůjčil. Cítíte prostě opětovně tu svobodu. V obou místnostech jsou vystavené obrazy, lampy jsou vytvořené rukama mladých umělců. Za barem vám kromě klasických nápojů, jako je pivo nebo rum (nabízejí zde až 25 druhů rumu), nabídnou i čerstvé ovocné a zeleninové šťávy, které vám namixují dle vašeho výběru.

Když se horní části svobodného prostoru nabažíte, můžete klidně postoupit do přízemí klubu. Nejdříve Vás nadchne chodba připomínající koncertní vstup, protože je celá od shora dolů poseta notičkami. Možná snad pro noční hudební tvořivce, kteří ve svém snění chytají konce not jak rybky v potoce, aby je napadla nová inspirativní melodie. Undergroundová část klubu je složená z velkého sálu, kde se konají koncerty, z dalšího baru a šmajchlkabinetu - místo s křesílky pro pohodlný odpočinek a uvolnění. Nesmím opomenout poznamenat, že v kulturním stánku jsou pravidelné filmové středy, kde můžete s přáteli zhlédnout zajímavé dokumenty či filmy.

Kulturní klub Kabinet je zkrátka prostor nejen pro setkávání lidí na stejné vlně, místo pro nadšence, tvořivce, alternativní existence, ale je to prostor, který Trutnovu chyběl a rozhodně tu neplatí pravidlo "dvakrát do jedné řeky nevstoupíš" právě naopak "vstoupíš a nikdy nechceš jinam".

14.3.2015 | Eva Vlková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout