Brněnský kupec vyprodává hlediště

Brněnský kupec vyprodává hlediště60%

V Městském divadle Brno oslovili pro Brňany hvězdu první velikosti do postavy žida, která je s ní od dob první Balady pro banditu, neodmyslitelně spjatá. Bolek Polívka, coby žid Šajlok v Shakespearově komedii Benátský kupec, je bezesporu největším trhákem nové inscenace. Škoda, že téměř jediným.

Shakespearův příběh Kupec benátský popisuje ukrutnost a zatvrzelost starého žida, lichváře Šajloka, který půjčí svému nepříteli, křesťanovi Antoniovi, peníze. Společně sepíšou úpis, ve kterém je uvedeno, že nesplatí-li Antonio peníze do tří měsíců, vyřízne mu Šajlok libru masa z těla. Antonio, který chce penězi pomoci svému příteli Bassaniovi k získání vyvolené Porcie, úpis podepíše. Během tří měsíců ale zbankrotuje a Šajlok se domáhá svého práva. Situaci zachrání Porcie, když Šajlokovi připomene, že má nárok pouze na libru masa, tedy ani na kapku krve navíc. Šajlok musí od své msty upustit, za svoji neoblomnost je pokřtěn a rozsáhlý majetek je mu zabaven.

Režisér Stanislav Moša použil překlad Jiřího Joska a nechal postavy poprat se s náročným shakespearovým blankversem. Naproti tomu zasadil hru do moderní scénografie a vytvořil tak most mezi klasickým dílem dramatického umění a aktuálním poselstvím hry.

Scéna (Christoph Weyers) je vystavěna jako do publika otevřený lichoběžník. Jde o kovovou konstrukci, jež má představovat okna – ta jsou zatažena žaluziemi. Uprostřed tohoto prostoru je na zemi vytvořena vodní nádrž, přes kterou se klene kovová kostra mostu. Aby se herci mohli pohybovat i v prostoru, kde je voda, je v nádrži několik pravidelně rozestavěných skleněných ploch, po kterých postavy přecházejí. Toto řešení nabízí pestré možnosti mizanscény, ne vždy plně využité.

Celá scéna má tedy diváka zavádět do jedné z mnoha benátských uliček rozdělených kanálem, kde se tísní jedno okno na druhé. Zatahováním a odtahováním žaluzií nás inscenátoři místně přesouvají, a když např. zmizí most, jsme v interiéru. Druhá linie příběhu – namlouvání krásné paní Porcie, se odehrává na předscéně po zatažení lehké bílé opony.

Jednotlivé přechody mezi těmito dvěma prostředími doplňují dvě hudební melodie Zdenka Merty.

V Inscenaci tedy hrají moderní materiály jako kov, plast, sklo. Objevuje se minimum rekvizit, zato kostýmy (Andrea Kučerová) jsou velmi výrazné. I zde se projevuje mísení soudobého a současného. Historizující kostýmy jsou šity z moderních materiálů, např. z kůže. Vedlejší postavy vznešených pánů a dam jsou navíc laděny vždy do jedné barvy – důraz je dán i na stejný odstín nablýskaných bot. Výrazné jsou také u většiny postav velké prsteny s barevnými kameny.

Příběh sice nenásilně spojuje minulé se současným, a tématu židácké podlosti a touze po pomstě se věnuje především, zároveň ale dělá ze hry telenovelu s „dokonalou“ Porcií v hlavní roli. Světlana Janotová se této role snaží zhostit se shakespearovskou velkolepostí, což vede k tomu, že její Porcie je přehraná a křečovitá. Snad by tato umělost nebyla tolik patrná i u dalších herců, kdyby se v hlavní roli neobjevil právě Boleslav Polívka. Každým gestem i slovem dokazuje, že Shakespeare se dá, i přes složitost svého jambického verše, deklamovat přirozeně a uvěřitelně. Z postavy Šajloka tak má divák pocit, že je proradným a pomstychtivým vypočítavcem, zatímco láska a zamilovanost všech tří mladých párů je bez zápalu, bez vášně. Výrazně se projevuje i Michal Isteník ve vedlejší roli sluhy, jehož krátké výstupy patří po scénách se Šajlokem k tomu nejlepšímu, co inscenace nabízí.

Za největší slabinu inscenace lze považovat závěrečnou scénu u soudu, kde se rozhoduje o budoucím osudu Antonia (Petr Štěpán). Jde o okamžik vyvrcholení celé hry, okamžik, kdy by u diváka mělo dojít ke katarzi. Bohužel, té se mu nedostává. Ve scéně, kdy je Šajlok připraven zaříznout se do Antoniovy hrudi, bychom čekali velkolepější zákrok a interpretaci spásné myšlenky, než jakou předvádí Janotová. Její zásadní nápad (že Šajlok má právo na libru masa, ale ne na jedinou kapku krve) zcela zaniká v předchozí argumentaci a pro diváka je sotva postřehnutelná.

Inscenace Benátský kupec je jistě výrazným počinem jak dramaturgie Městského divadla, tak samotného režiséra Stanislava Moši. Bohužel, k dokonalosti ji chybí ještě mnoho, a to i přesto, že její oporou je skvělý Boleslav Polívka.

Benátský kupec, Městské divadlo Brno. Režie: Stanislav Moša, scéna: Christoph Weyers, kostýmy: Andrea Kučerová, dramaturgie: Jiří Záviš, hudba: Zdenek Merta. Premiéra 5. dubna 2014.

Názor informuji.cz: 60%

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Fotografie k článku

Brněnský kupec vyprodává hledištěBrněnský kupec vyprodává hlediště
 

Mohlo by se ti líbit...

Další divadelní novinky

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!