Již mezzanin BioOka nasvědčoval, že tento večer se stane něco výjimečného. Nedá se to nazvat přímo napětím, ale lidé to byli různí. Tetičky, které mluvily o pohoštění po hlavním pořadu, týpci, kterých by Quentin minimálně obsadil do epizodní role, ale hlavně mládež, která si tuhle událost před dvaceti let stěží pamatovala.

Asociace českých filmových klubů opět uvedla Pulp Fiction: Historky z podsvětí Quentina Tarantina na plátna velkých kin. A lepší místo než BioOko nešlo najít.

Film byl uveden výrokem – „Rychle mluvím, rychle myslím... Film trvá dvě hodiny, tak ho pusťte prosím…“

Je potřeba říct něco víc k Pulp Fiction? Vzpomínáte si na své oblíbené hlášky? Všechny tam byly. Oceňovány potleskem, vyřečeny někdy dřív než na plátně. I soundtrack si lidé jaksi víc než v hlavě prozpěvovali. A Vincent, Jules, Butch i ostatní byli navíc digitalizováni. Kultovost a výjimečnost Pulp Fiction dosvědčuje i fakt, že i po 20 letech od premiéry na Festivalu v Cannes bylo beznadějně vyprodáno.

Pulp Fiction v BioOku nebyl úplně fiktivní. Na závěrečný raut s hamburgery a koktejly jakoby přímo z Mazaného králička se poslušně stála řada. Jakoby lidé čekali, že někde na ně hledí Marsellusovi lidé. 

Projekt 100 je luxusním projektem v českých kinech. Copak asi připraví při Ostře sledovaných vlacích?

13.5.2014 | Miroslava Kuľková Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout