Autor knihy Karel IV. - Tajný deník povyprávěl o dějinách

Autor knihy Karel IV. - Tajný deník povyprávěl o dějinách 

Tentokrát jsme vyzpovídali Josefa Bernarda Prokopa, který napsal knihu Karel IV. - Tajný deník. Začtěte se do řádků věnovaným Lucemburkům na Českém trůnu.

Na pultech knihkupectví se v nedávné době objevilo Vaše dílo Karel IV. – Tajný deník. Proč jste se rozhodl napsat příběh o tomto panovníkovi?

Od prvního okamžiku, kdy jsem se setkal s pojmem Karel IV., mě fascinuje jako osobnost, člověk, panovník, i diplomat. A tenhle pocit se ještě umocňoval, když jsem se pomocí literatury s ním seznamoval více do hloubky.

Kniha vyšla ve formě fiktivního deníku. Nebojíte se, že budete lidi lehce mystifikovat? Někteří mohou uvěřit jeho pravosti. Nebo to byl částečně Váš záměr?

Mně se právě zamlouvalo lidi trochu mystifikovat, pokud někdo alespoň na chvilku uvěří, že by to přece jenom mohl napsat Karel IV. a onen Prokop to jenom přepsal, měl bych radost…

Nakolik se vlastně obsah knihy opírá o historická fakta a nakolik se jedná o fikci? Můžete říct příklad některé části, kterou jste si vymyslel?

Kniha vychází samozřejmě v základu z ověřené dějové linie a ze známých faktů. U tak známé osobnosti, jako je Karel IV. jsou - řekněme „fabulační mantinely“ -poměrně omezené. Na druhou stranu, je to už mnoho století a materiálů zase není tolik. Kdybych to měl znázornit matematicky, bylo by to, že známe například body A,C,D a chybí bod B – a v mnoha případech se dá poměrně logicky, nebo na základě známých údajů usoudit, jak to bylo. A kde to nejde, nastoupí fabulace. Nebo známe počátek děje a konečný výstup – příběh mezi tím je možné vykonstruovat. Nevzpomínám si, že by něco v knize bylo zcela a bezezbytku vymyšlené, vždycky je alespoň na počátku doložitelný historický fakt.

Odkud jste čerpal informace a jak dlouho Vám trvala příprava samotné knihy?

Karolínská literatura dělá v mé knihovně necelý metr, k tomu mohu ještě připočíst knihy, které jsem měl vypůjčené, pár údajů z webu a samozřejmě rodinná tradice. Měl jsem k dispozici rovněž vynikající Spěváčkovu práci o Karlu IV., práci Kavkovu a další, prostudoval jsem poměrně velké množství kronik (českých a francouzských) – a samozřejmě jsem studoval velmi zevrubně Vita Caroli  - Vlastní životopis Karla IV. A také Kubku, Pludka, anebo také publikaci prof. Vlčka.

Pro hlavní dějovou linku jste zvolil období krátce po seznámení se čtvrtou manželkou Karla IV, která se jmenovala Alžběta Pomořanská. Z jakého důvodu jste si vybral toto období? V životě tohoto velkého panovníka byly i slavnější chvíle.

Rok 1363, kdy se hlavní děj odehrává, byl poměrně klíčový. Karel nedlouho předtím ovdověl, zemřela mu žena, kterou podle všeho opravdu hluboce miloval, nebyl to „dynastický“ sňatek, navíc mu dala vytouženého dědice – příštího Václava IV. Zemi hrozila válka a možná okupace. V tomto okamžiku se mi zdálo nejvhodnější začít děj.

Velkou roli v knize dostává i Guillaume de Machaut. Z jeho vyprávění se dozvídáme zajímavosti ze života Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Vzpomíná i na malého Karla IV. Kdo vlastně byl tento vypravěč a skutečně si byl blízký s Karlem IV.?

Guillaume de Machaut je skutečná historická osobnost, žil v letech 1300 – 1377, zemřel tedy rok před Karlem. Jeho osudy byly zhruba od roku 1320 spjaty s Lucemburky – byl mnoho let přítelem, společníkem, sekretářem, notářem a almužníkem Jana Lucemburského, skutečně tedy zblízka poznal osudy našeho království, i Karlovy. Později byl ve službách kyperského krále Petra a současně kanovníkem v Remeši. Byl to také skvělý básník, hudebník a spisovatel. S Karlem si byli zjevně poměrně blízcí – a Guillaume opravdu ve zmíněné době pobýval v Praze u dvora. Píše o tom ve své epické básni Dobytí Alexandrie, kterou napsal 1366. Panoval mezi nimi vzájemný obdiv.

V mládí to neměl slavný Lucemburk vůbec jednoduché. Opravdu musel snášet tolik příkoří od svého otce?

Ano, na tom nebylo třeba nic upravovat, ani domýšlet. Sám Karel vzpomíná ve svém životopise na hrozné dny, které prožil v temném sklepě na hradu Loket, kam ho nechal zavřít jeho vlastní otec Jan. A tak dále – včetně Janovy nedůvěry po Karlově návratu do Čech.

Naopak jeho syn, pozdější český král Václav IV. byl od malička lehce rozmazlován a dokonce byl korunován dříve než samotná královna. Myslíte, že to mělo vliv na jeho pozdější osobnost? Za způsob vládnutí byl často kritizován a ani zdaleka nedosáhl úspěchů svého otce.

On nebyl lehce rozmazlován – byl velmi rozmazlován. Karel se mu snažil smést z cesty sebemenší překážku. Nenechal ho nic řešit, Václav měl tedy dojem, že politika je jenom hra a předem je jasné, že vyhrají. Nic nevěděl o složitých konstrukcích politiky a jednáních. Dnes bychom řekli, že Karel byl „hyperprotektivním“ otcem. Jeho přičiněním tehdy přišel Václav do velmi obtížné doby a plný poměrně zcestných představ o královské moci a politice vůbec. 

Můžete na závěr prozradit, zda chystáte nějaké další knihy o tomto či jiném panovníkovi?

O nápady zatím, zaplať Bůh, nemám nouzi. Mám prakticky hotovou detektivku, mám připravené pokračování, vlastně druhý díl Tajného deníku Karla IV., chystám román ze současnosti, a nápady na mnoho dalších knih – i o jiných panovnících. Zkrátka mám opravdu o čem psát. Snad se to bude líbit.

| Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout


Mohlo by se ti líbit...

Tento článek ještě nikdo nehodnotil. Buď první!