Představení skvělého hereckého obsazení jeho slova sice stvrzuje, ale v nejmenším nenudí, nemoralizuje tisíckrát ohraným tématem. Namísto toho předvádí velmi klasickou, valašského nářečí, lidové hudby a místních tradic plnou pouť statečné a spravedlivé Františky (Lenka Krčková) životem opepřeným hanbou a křivdami.

Dramatizace Glazarové prózy Advent tematizuje osud vesnické svobodné matky (nářečně zavitky), která tragicky přišla o svého nastávajícího. Navzdory pomluvám celé vesnice vychovává svého syna Metuda (Jakub Jan Černý/Jakub Dušek) společně s matkou (Bibiana Šimonová) a přestože žijí v bídě, vedou si důstojně. Když se na obzoru objeví postarší, ale bohatý gazda Jura Podešva (Roman Nevěčný), začne i naléhaní všech blízkých a brzy leží Františce na stole „velkorysá“ nabídka k sňatku. Ten však hrdince místo zaslouženého klidu a otcovského vzoru pro Metuda přinese jen další útrapy; tvrdě narazí na nestydatou a zlomyslnou Rozínu (Věra Hlaváčková), Jurovu hospodyni i nocležnici v jedné osobě již po jedenáct let, která druhou ženu ve „svém“ domě nesnese.

Na statku se roztáčí nechutné scény vzájemné nevraživosti, obzvláště psychologicky propracovaného „tichého násilí“ (nakládání zelí či štědrovečerní hostina jsou jako struny nervů diváka napjaté k prasknutí), Jurových slabostí tělesných i morálních, Františčiny správnosti a řečí ostatních, zejména tetky Vojnicové (Daniela Bambasová), která vnáší do děje zemitý humor, okrajově pak rodiny řezníka (Pavel Oubram), revírníka (Jan Dvořák) a samozřejmě kázání pana faráře (Tomáš Drápela). Dvojice Jura-Rozína je extrémně odpudivá, prakticky nesnesitelná, bez servítků výborně sehraná podle vzoru slaboch-hydra. Divák se až společně s Františkou nechápavě ptá: Jakou moc nad ním Rozína, ošklivá, sprostá, zlá, má?

Dvojice Jura-Rozína je extrémně odpudivá, prakticky nesnesitelná, bez servítků výborně sehraná podle vzoru slaboch-hydra.

Ačkoliv závěr hry není jasně čitelný, jedno je zřejmé – naplnila se, i když poněkud divoce, symbolika adventního věnce. Františka jeho neviditelné svíce postupně zapaluje a  tím se osvobozuje, smývá hanbu a svůj dávný masopustní hřích, na krutost okolí odpovídá laskavostí, a když už nemůže dál, rozhodne se uprchnout. Opět spolehnout jen sama na sebe, své ruce a svůj rozum. Silná žena stojící na konci spolužití s tyranem a vstupující opětovně na druhými opovrhovanou a jistě nesnadnou cestu vesnické zavitky. Po roli Štěpky v Petrolejových lampách je to Krčkové druhá psychologicky náročná a velká role, které se zhostila s takovou vervou, že za ní byla nominována do širších nominací na cenu Thálie.

23.4.2014 | Tereza Pavelcová Sdílej: Sdílet na FB Tweetnout